Od panovníka získali hrad po polovině 13. století Vítkovci se znakem stříbrné růže na červeném poli a přijali podle hradu přídomek a jako páni z Landštejna se záhy stali jedním z nejmocnějších rodů v království. Pro své politické ambice se dostal Vilém z Landštejna do sporu s králem Janem Lucemburským, který proti odbojnému Vítkovci vytáhl s vojskem. Za pomoci svého strýce Petra z Rožmberka však Vilém donutil královské vojsko odtáhnout a nakonec se oba Vítkovci roku 1318 s králem smířili a stali se jeho věrnými služebníky.
Císař a český král Karel IV. si Viléma velmi považoval, pověřoval ho různými diplomatickými úkony a v roce 1351 ho jmenoval pražským purkrabím. Stará zemská stezka, procházející pod Landštejnem, přinášela Vítkovcům velké bohatství. Od počátku 14. století vedli Landštejnové spor o směr této stezky se svými sousedy pány z Hradce. Spor vyvrcholil v polovině století otevřenou válkou mezi Vilémem z Landštejna a Jindřichem z Hradce, který stezku odklonil přes Bystřici na Hradec. Ačkoli do sporu několikrát zasáhl sám král Karel IV., vyvrcholilo nepřátelství soubojem, ve kterém byl Vilém Jindřichem smrtelně zraněn. Jeden z nejmocnějších mužů království zemřel na Landštejně v dubnu roku 1356 a jeho smrtí skončilo nejslavnější období pánů z Landštejna.
Roku 1381 postoupil král Václav IV. Landštejn Konrádovi Krajířovi z Krajku. Původně rakouský rod však v Čechách rychle zdomácněl. Krajířové se zapojili do husitských válek dokonce na obou stranách. Konrádův syn Lipold válčil s husity na katolické straně jako Zikmundův hejtman Budějovic a na odplatu Jan Žižka vypálil bystřický hrad, zajal jeho ženu a děti a zaútočil i na Landštejn. V té době byl poškozen i protilehlý kostel sv.Jana Křtitele na Pomezí.Krajířovská éra na Landštejně končí roku 1579.Poslední dědička rodu Anna, provdaná Roupovská, prodala hrad nejvyššímu dědičnému komorníkovi v Rakousku Štěpánovi z Einzigu. Hrad začal rychle střídat majitele, přestal být trvale obydlen panstvem a stal se jen střediskem hospodářské správy.
Roku 1771 do velké věže uhodil blesk a následný požár silně poškodil obytné části hradu. Opuštěný hrad rychle chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro okolní vsi a posléze romantickou zříceninou, ve které byly pořádány vlastenecké výlety Klubu českých turistů. Posledním majitelem Landštejna byl v letech 1923 - 1945 rakouský hraběcí rod Sternbachů. Ti svůj hrad ale příliš nevyužívali a pouze sem občas v meziválečné době jezdili na výlety. Po roce 1945 si Landštejn vyvlastnil svými zákony stát. V roce 1972 začala rozsáhlá rekonstrukce chátrajícího zdiva, která uvedla hrad do nynějšího stavu, aby mohl být roku 1990 zpřístupněn veřejnosti.
Dispozici hradu s nepravidelným pětibokým půdorysem obklopoval hluboký příkop. Na dvou nároží stály mohutné čtvercové věže, mezi nimiž byl sevřen palác, z něhož se dochovala vnější stěna. První patro severní věže obsahuje kapli s tribunou a apsidou v síle zdiva. U paty velké věže byla vstupní brána později zazděná.
K výrazné přestavbě došlo v průběhu 14.století, byl vybudován nový vstup do hradního jádra, obytný provoz hradu byl posílen stavbou nového čtverhranného donjonu. Obranyschopnost hradu zlepšil nový parkán. Další pronikavé změny se uskutečnily za Krajířů z Krajku. Rod Krajířů vnesl do strohého středověkého hradu zpohodlnělý renesanční životní styl s prostorným třípatrovým palácem s horkovzdušným topením, novou přístupovou cestou a modernější opevněním s baštami.
Svým pojetím dvou věží propojených palácem, představuje ojedinělý komplex svého druhu v Čechách a je jednou z nejvýznamnějších románských památek ve střední Evropě. Horní část vyšší věže je upravena jako vyhlídková. Z ní se otevírá pohled na hluboké lesy České Kanady. Expozice představuje dějiny hradu a místní archeologické nálezy. V mohutných zdech hradu se kdysi zalíbilo německému básníkovi Friedrichu von Schillerovi, který do okolních lesů umístil děj svých loupežníků. V měsících červenec a srpen je na hradě možné shlédnou hodně kulturních vystoupení.
Naproti hradu Landštejn stával hrad dolnorakouských ministeriálů s kostelem sv. Jana Křtitele
Podle : Web NPÚ
Durdík Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů