Rozeklaná zřícenina hradu Lichnice, shlížející ze své jedinečné polohy v hlavním hřbetu Železných hor do čáslavské roviny, má skutečně bohatou mnohasetletou historii. Své sídlo tu měl snad již Smil Světlík nebo Světlický, který před rokem 1197 provázel budoucího knížete Přemysla Otakara I. ve vyhnanství. Smil je pokládán za praotce později rozvětveného rodu Ronovců, zvaného podle erbovního znamení zkřížených ostrví. Jeho dva synové, za jejichž života se rod rozdělil, sídlili v prvné polovině 13.století v Žitavě, a syn jednoho z nich, Smil, vystavěl na hoře Světlici již před rokem 1251 kamenný hrad, nazvaný módně Lichtenburg. Smil velmi zbohatl na těžbě stříbrných rud u Havlíčkova Brodu. Na Lichnici žil obklopen vlastním dvorem jako skutečný velmož, proslavil se však i svou udatností ana turnajích ai válečných výpravách.


Význam pánů z Lichtenburka se nezmenšil ani po Smilově smrti roku 1269. Smilovi synové dosáhli vysokých hodností, Raimund byl moravským zemským hejtmanem, Oldřich nejvyšším pražským purkrabím. Nejstarší z nich Jindřich se zúčastnil celé řady válečných událostí své doby. Král Jan Lucemburský si uvědomil značnou strategickou hodnotu Lichnice a asi ji roku 1330 Lichtenburkům vyměnil za hrad Litice a část Chocně. Karel IV. jmenoval hrad ve své Majestátu z roku 1350, podle něhož neměl být hrad nikdy zcizen, zastaven ani odloučen od korunního majetku. Královským majetkem byl až do konce 15.století, ale ve skutečnosti byl často zastavován.


V dubnu 1421 jej královská posádka vydala bez boje husitským vojskům a správcem hradu se stal Hynek Krušina z Lichtenburka a po něm Jan Městecký z Opočna, který v té době znovu přestoupil na Zikmundovu stranu a jeho hejtman Petr Liška činil pražanům z Lichnice velké škody. Proto sirotci v roce 1428 oblehli a přes rok se snažili hrad dobýt. Obléhání skončilo roku 1429 úmluvou, podle níý Jan Městecký opět přestoupil ke kališníkům.


Dalšího neúspěšného obléhání se hrad dočkal v roce 1469. kdy se ho pokusila dobýt vojska krále Matyáše. V roce 1490 se majiteli hradu stali Trčkové, kteří jej významně přestavěli. Po třicetileté válce začal hrad chátrat a byl z císařského nařízení pobořen.


Hrad má tvar pravidelného trojúhelníku o rozměrech 120 × 110 × 80 metrů a je přírodou nejlépe chráněn na severozápadní straně, kde je prudký svah do Lovětínské rokle. Obrana zbylých dvou stran byla zvýšena zřízením úzkého parkánu, mohutného zčásti snad vyzděného příkopu a valu. Východní část byla opatřena bránou s přístupovou cestou a byla chráněna mohutným příkopem s valem. Příkop se táhl i pod jihozápadní 120 metrovou stranou. 


V první fázi výstavby měl hrad obvodovou hradbu se zašleněnou okrouhlou plochostropou obytnou věží na severovýchodním nároží.  Hradby byly opatřeny parkánem, který byl přístupný z hlavní obdélníkové brány. O stavbách uvnitř hradu není mnoho známo, zjištěna byla studna a zbytky obdélníkové stavby v západním nároží. V jižním nároží bylo opevnění zesíleno ve více než 7 metrů silný nmohoboký štít, chránící původní palácovou budovu. Další palácová budova vyplnila koncem 15.století západní nároží areálu a nedlouho poté vznikl na přístupové cestě mnohoboký barbakán.