Hrad v Říčanech si na konci šíje ostrožny postavil Ondřej ze Všechrom, významný šlechtic na dvoře Přemysla Otakara II. Nejprve se stal královým osobním komorníkem s funkcí jídlonoše a od roku 1260 zastával úřad nejvyššího komorníka. Takové politické postavení však vyžadovalo odpovídající, dostatečně reprezentativní sídlo a dalo podnět ke stavbě hradu (patrně 1260-1270). V písemných pramenech se Říčany poprvé připomínají k roku 1289.


Počátkem 15.století sídlil na říčanském hradě katolický šlechtic Diviš z Říčan, stoupenec českých králů i císaře Zikmunda a aktivní protivník husitů. V listopadu r.1420, několik měsíců po bitvě na Vítkově, vytáhla vojska pražanů a táboritů vedená Janem Žižkou k Říčanům a Diviše na jeho hradě obléhala. Hrad byl dobyt a zůstal v majetku pražanů do roku 1485. Říčanští se na svůj hrad už nikdy nevrátili. Majetek přešel do cizích rukou, měnil několikrát majitele a patrně nebyl ani obýván, ani udržován. Za Trčků z Lípy (1485-1544) byl zcela ponechán svému osudu. Roku 1544 se již výslovně uvádí jako pustý.


Dvoudílný okrouhlý hradní areál proti městu, které vzniklo před ním na ploše ostrožny, vymezovaly dnes povětšinou zasypané příkopy. Podoba hradu se však z kontextu šlechtické hradní architektury 2.pol. 13.století vymyká, a to jak užitím čtverhranné věže, tak celkovou dispozicí s obvodovou zástavbou. Nápadné je i velmi kvalitní provedení architektonických článků ukazující na práci královské huti. Jen zámožný šlechtic z nejbližšího okolí panovníka si mohl dovolit postavit takovouto miniaturu královského typu hradu. Jsou známy jen dva případy – hrady Říčany a Vízmburk. Říčany tak představují jeden z absolutních vrcholů šlechtické hradní konstrukce 13.století.


Lichoběžníkový vnitřní hrad byl po celém obvodu zastavěn. V jihovýchodním nároží mu dominovala mohutná plochostropá obytná věž, ze které se dochovalo jedno nároží. Na tento donjon navazovalo s ním současně jižní, dnes již zcela zaniklé křídlo. Dochovala se prakticky v plné výši nádvorní stěna a jedna boční stěna západního křídla, které ve druhém patře obsahovalo velký, křížovými klenbami zaklenutý a krbem vytápěný sál. Na křídlo západní navazovalo nižší severozápdní křídlo a zástavbu okolo nádvoří v jehož středu se dochovala studna, doplňovalo mladší, dnes již zcela zaniklé křídlo východní.