Poprvé se hrad Vlčtejn připomíná v roce 1284 a jeho tehdejším držitelem byl Holen z Vlčtejna, přítel Záviše z Falkenštejna. Ještě koncem 13. a v polovině 14. století je doloženo několik šlechticů tohoto jména. Před rokem 1360 přešel hrad do rukou Petra z Rožmberka, a byli to právě Rožmberkové, kdo původně dřevěný hrad přestavěl a dal mu dnešní podobu. Na hradě sídlil purkrabí, který spravoval zdejší rožmberský majetek. Podle rožmberského urbáře z roku 1379 tehdy k rožmberskému panství patřily vesnice Chlumčany, Chouzov, Olešná, Holoubkov, Lhotka, Třebín, Sloupek, Přívětice, Zhoř, Milínov, Velkov a Nezvěstice.
Hrad Vlčtejn
Potomkům Petra z Rožmberka hrad náležel i na začátku husitských válek, a vzhledem k tomu, že byl Vlčtejn v počátcích husitské revoluce oporou katolické strany, zmocnil se ho roku 1421 Žižka při své cestě na Plzeňsko. Vlčtejn pak nadlouho ovládli husitští hejtmani - Bohuslav ze Švamberka, Přibík a Olfart z Javora a nakonec Svojše ze Zahrádky. Pro zákonného majitele Vlčtejna, katolíka Oldřicha z Rožmberka, bylo velmi nepříjemné, že jeho hrad ovládá kališník Svojše ze Zahrádky. Dohodl se proto se Zbyňkem z Kočova, že hrad od Svojšeho (za 400 kop grošů) vykoupí a podrží pro sebe tak dlouho, dokud Oldřich sám nesežene potřebné peníze. K transakci pak skutečně někdy mezi léty 1438 - 1442 došlo a Zbyněk z Kočova Vlčtejn ovládl. Ovšem na krátkou dobu, protože brzy zemřel a někdy počátkem roku 1444 se Svojše ze Zahrádky zmocnil - protiprávně - hradu nanovo.
Vlčtejn na rytině J.Richtera v 19.století
Po něm za neznámých okolností získal Vlčtejn Bedřich z Donína, který se jako jeho držitel poprvé výslovně uvádí v roce 1446. Bedřich z Donína byl stoupencem poděbradské jednoty, a proto si také Jiří z Poděbrad vybral hrad jako místo jednání se strakonickou jednotou, poraženou 4. června 1450 v bitvě u Rokycan. Obě strany se sešly na Vlčtejně 9. června a 11. června zde uzavřely smlouvu, která vešla do českých dějin jako smlouva vlčtejnská. Byl to velký úspěch Jiříkovy politiky, který znamenal konsolidaci poměrů v českém království a možnost dalšího pokroku poděbradské politiky.
Interier hradního palácePáni z Donína drželi hrad Vlčtejn až asi do roku 1500, kdy Bedřichův stejnojmenný vnuk, stoupenec jednoty bratrské, prodal své panství v blízkosti katolické Plzně Janu Varlajchovi z Bubna, který zemřel někdy mezi léty 1531 - 1533. Hrad tehdy přešel do rukou pánů z Roupova a po nich - někdy mezi léty 1587 - 1589 - Hradišťských z Hořovic. Tito majitelé už čím dál více využívali přestavěné tvrze v Hradišti, čímž starý hrad Vlčtejn postupně ztrácel na významu. Na počátku 17. století, kdy objekt ještě stále plnil rezidenční funkci, zde pobýval i Kryštof Harant z Polžic, jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby, cestovatel, diplomat a hudebník. Hrad zcela zpustl nejspíš v době třicetileté války. Jeho úplnému rozpadu zabránil nejprve romantický rekonstrukční zásah hraběte Josefa Marii Krakovského z Kolovrat, který v letech 1822 - 1823 nechal upravit a zastřešit hradní palác, a znovu pak konzervace zříceniny Spolkem pro záchranu hradu Vlčtejna ve 40. letech 20. století.
Hrad Vlčtejn
Jedná se o zříceninu menšího, typického gotického hradu z doby Karla IV. Přes 20 metrů dlouhý a 9 metrů široký palác stojí na nejvyšším místě buližníkové skály nad obcemi Zdemyslice a Želčany a je zarostlý stromy. Areál hradní zříceniny je volně přístupný.
(lh,turistickelisty.cz,foto archiv a NPÚ)
Email
Tisk
