Královské město Nymburk, situované na řece Labi východně od Prahy bylo založena patrně již na sklonku vlády Přemysla Otakara II., jeho skutečný stavební rozvoj však nastal až za Václava II.(1283-1305). Půdorys města má neobvyklý ledvinovitý tvar a radiální směr hlavních ulic, které směřují do míst, kde před vznikem lokace leželo pravěké hradiště a zřejmě i přechod přes řeku. Městské hradby byly z větší části vybudovány za Václava II., na lépe chráněné říční straně však byly z příkazu Jana Lucemburského dokončeny až po roce 1335.

Hlavní část opevnění byla asi 1,3 metru silná hradební zeď, která však nevrcholila obvyklým ochozem s cimbuřím, ale pouhou prudce skloněnou pultovou stříškou. Aktivní obranu tak umožňovaly pouze hranolové, na městské straně otevřené věže, zakončené otevřeným ochozem s cimbuřím. Po městském obvodu jich v pravidelných intervalech asi dvacet metrů byly současně s kurtinami vystavěny více než čtyři desítky.


Čtyři hlavní městské brány měly formu průjezdných hranolových věží, otevřených stejně jako hradební věže na vnitřní, městské straně. Jejich hřeben byl, stejně jako v Berouně, zavěšen ve vysokých lomených arkádách vnějšího průčelí. Před hradební zdí ležela jen úzká berna, přecházející ve vodní příkop. Další dochovaný obvodový příkop byl vybudován v následujících vývojových etapách fortifikace.


S dostavbou hradeb na labské straně vznikla pátá městská brána, jíž procházela cesta z mostu na hlavní náměstí. Brána měla zvláštní podobu dvou nestejně velkých hranolových věží, mezi nimiž stál lomený vjezdový portál, uzavíraný hřebenem. Menší věž asi obsahovala točité schodiště a z jejího podstřeší vedl přechodový můstek ke vstupu do patra velké věže.


Zvláštností nymburských hradeb je zmíněné zakončení kurtin pouhou stříškou. Tato forma hradby, která umožňovala hájit město s menším množstvím obránců a zamezovala nepříteli využít ochozu kurtin k dobytí věží, byla ve stejné době velmi rozšířena ve Slezsku, Braniborsku a Pomořanech. S těmito oblastmi snad souvisí i další vyjímečnost, jíž je stavební technologie jak hradeb, tak i dalších veřejných staveb. Hradby v Nymburce byly vybudovány z ostře pálených, velice odolných cihel, které se však v charakteristické vazbě upatňovaly pouze na lících, zatímco jádro zdiva byla dusáno z drobné lomové opuky a kvalitní vápenné malty.

Nymburské opevnění představuje mimořádně důležitou součást našeho fondu středověkých fortifikačních staveb a dokladů tehdejší stavební kultury. Z reliktů městského opevnění je dochovaná část cihelné hradby  z několika věžemi za děkanským kostelem, rekonstruovaná architektem L.Lábnerem na počátku 20.století. Zeď přitom Lábner mylně doplnol cimbuřím, které zde ve skutečnosti nikdy nebylo.