Kostel Narození Panny Marie v Písku je největší sakrální památkou Písecka a jednou z nejkrásnějších ukázek raně gotické architektury v Čechách. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně český král Václav I., a ačkoliv první písemné zmínky o kostele pocházejí až z druhé poloviny 14.století, fungoval jako farní kostel již okolo roku 1270.Období husitských válek přečkal kostel bez úhony, protože Písek byl od počátku husitským městem, mobiliář vzal však jistě za své. Kališnická duchovní správa skončila až v roce 1621, kdy zde začal znovu působit katolický kněz.


Stavba je nejlépe dochovanou sakrální architekturou písecko-zvíkovské stavební huti. Kostel je bazilikální trojlodí s pětibokým presbytářem a původně dvojicí stejných věží při západním průčelí. Neokosené pilíře mezilodních arkád  a stlačené klenby působí těžkopádně. Příčinou toho je ještě v podstatě románské cítění stavebníků. Nedlouho po ukončení stavby se k jižní stěně presbytáře vystavěla mariánská kaple, která dnes slouží jako sakristie (původní sakristie byla stržena v polovině 19. století). Přibližně v druhé polovině 14. století byl prolomen druhý vstup v západním průčelí, který je dodnes osazený hrotitým portálem. Roku 1489 se začala stavět nová věž v jihozápadním nároží hlavní lodi. Zároveň byly vyměněny oba vstupní portály, které ještě téhož roku dokončil mistr Mikuláš Písecký.


Roku 1555 do vyšší z věží udeřil blesk a ta do základů vyhořela. Při následných opravách se vyměnily pultové střechy bočních lodí za trojici příčných stanových stříšek, které navazují v průčelí na nově vystavěné renesanční obloučkové štíty. Rovněž došlo k rozšíření oken v obou bočních lodích. Na věž místo sedlové střechy, kterou nesla před zásahem blesku, vystavěli báň, neboli cibulovou střechu. V první polovině 16. století byla do západního pole hlavní lodi vestavěna varhanní kruchta a při té příležitosti byl také upraven vstup na ni, který zajišťovala schodišťová přístavba v jižním sousedství západního portálu. Na jih od kostela se již od počátku výstavby nalézal hřbitov, který byl roku 1549 pro nedostatečné místo přesunut za hradby města.


V roce 1726 byla před severní vstupní portál přistavěna předsíň obdélníkového půdorysu, která byla v 19.století zbořena.. Roku 1728 byla rozšířena gotická okna umístěné v lodi a celý prostor byl vymalován. Roku 1741 byla také menší z věží osazena novým krovem s bání. Velká změna proběhla roku 1741 – 1743 při barokní dostavbě kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla připojena k jižnímu průčelí vedlejší lodi (připojena v místě vstupního portálu na původní hřbitov) a vysvěcena později roku 1746. Roku 1778 byly strženy střechy obou věží následkem silného větru.


V druhé polovině19.století byl vývoj kostela ukončen drobnými regotizačními úpravami architekta Josefa Mockera, které se dotkly mimo jiné i mobiliáře interiéru kostela.

Vstupní portál kostela je hrotitý a orámován kvádrovým polem pocházejícím z dob výstavby velké věže. Nad ním se nachází reliéfní nápisová deska, na níž je text stavitele Mikuláše Píseckého, o dokončení stavby věže. Nápisovou desku lemují reliéfní polopostavy. Lze se domnívat, že je zde vyobrazen sám stavitel Mikuláš Písecký, pod nímž se nachází reliéf znaku města. Dále  jsou zde vyobrazeni panovník Vladislav II. Jagellonský společně s jeho synem Ludvíkem, čemuž napovídá umístění znaku tehdejšího Českého království pod těmito reliéfy.


Hlavní loď je zaklenutá žebrovou klenbou, která nasedá na redukované přípory. Masivní pilíře a vypracování mezilodních arkád působí poněkud těžkopádným dojmem. Přípory končí na pilířových římskách, z kterých vychází kvádrové desky do lomeného oblouku.


Neogotický hlavní oltář z dílny Josefa Krejčíka z roku 1887. V těsné blízkosti triumfálního oblouku se nachází gotický sedlový portálek, který vede do dnešní sakristie kostela. V nejvýchodnější části jižní lodi se nachází oltář Panny Marie Písecké. Po levé straně oltáře jsou ve stěně prolomena dvě jednoduchá okna s valenou klenbou a postupně se rozšiřujícím ostěním. Přímo uprostřed lodi nalezneme vchod do kaple sv. Jana Nepomuckého, jejíž vyvýšený prostor je spojený s vedlejší lodí třemi schody. Na rozmezí jižní a hlavní lodi je  freska Ukřižovaní s Pannou Marií a sv. Janem z roku 1270.