Kunětická hora je charakteristickou dominantou východočeského Polabí, Pardubicka, vzniklou třetihorní činností země. Díky své siluetě a monumentálnímu postavení v krajině byla osídlena již v období pravěku. Doloženo je osídlení mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné. Původní kupovitý tvar hory byl narušen v průběhu staletí těžbou kamene a získal ve středověku novou siluetu v podobě kamenného hradu.
Archeologické výzkumy prokázaly, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře již v druhé polovině 14. století. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží v západní části areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královým majetkem. Písemné zmínky o existenci a podobě hradu, se nedochovaly.
Do širšího povědomí se Kunětická hora dostala za husitských válek. Od roku 1421 patřila k důležitým strategickým opěrným bodům stoupenců podobojí. Po dobytí opatovického kláštera ji obsadil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, schopný stratég, původně radikální orebita, který se nakonec přiklonil k umírněnému křídlu a do dějin vešel jako vítězný vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Do roku 1423 uskutečnil přestavbu dávající Kunětické hoře podobu typického husitského hradu. Ten se vyznačoval rozsáhlým a dobře opevněným předhradím sloužícím k zimování polních vojsk. Po smrti Diviše Bořka roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále připadla po roce 1471 Kunětická hora Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické hory, Pardubic a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.
Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491 až 1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří hradního jádra, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře v červenci roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem.
Dochovaný kruhový rondell
Kunětická hora zaujímá výjimečné místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo mohutných zemních valů a kruhových rondelů. Z rondelů se dodnes zachovaly pouze dva, jihozápadní byl zlikvidován při těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly dále jednotlivé hradební okruhy s příkopy, na severní přístupové komunikaci navázané na šestici strážních bran.
Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Strategickou úlohu měla Kunětická hora za třicetileté války. Roku 1645 však poloprázdný hrad dobylo švédské vojsko pod vedením generála Linharta Torstensona. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji dlouhodobá těžba zdejšího kvalitního kamene trvající až do počátku 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se na sklonku 19. století zřítila do lomu.
Přes různé snahy se v průběhu 19. století nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin. Roku 1917 si Kunětickou horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický Muzejní spolek. Roku 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo další zabezpečovací práce. Roku 1923 zahájilo obnovu hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Pacla. Na základě této architektonické koncepce vznikla i vyhlášená restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, která je v tomto období předmětem oprav. Kunětické družstvo obnovilo některé prostory v paláci v prvém a druhém patře a umístilo v nich expozici.
V roce 1953 přešel objekt do majetku státu. Pro neúdržbu a následný špatný stav musel být v polovině 70. let uzavřen.
Hrad Landštejn byl mohutnou pohraniční pevností
Po provedení nezbytných oprav paláce a rozsáhlém archeologickém průzkumu byl znovu zpřístupněn v roce 1993. Opravy v hradním areálu probíhají průběžně až do dnešních dnů. Kunětická hora je významným turistickým cílem regionu. V opravených interiérech jsou návštěvníkům k dispozici různé stálé i sezónní expozice a výstavy, koná se zde také pravidelně řada divadelních, hudebních a historicky laděných akcí.
Podle : Web NPÚ
Archeologické výzkumy prokázaly, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře již v druhé polovině 14. století. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží v západní části areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královým majetkem. Písemné zmínky o existenci a podobě hradu, se nedochovaly.
Kunětická hora tvoří dominantu Polabí
Do širšího povědomí se Kunětická hora dostala za husitských válek. Od roku 1421 patřila k důležitým strategickým opěrným bodům stoupenců podobojí. Po dobytí opatovického kláštera ji obsadil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, schopný stratég, původně radikální orebita, který se nakonec přiklonil k umírněnému křídlu a do dějin vešel jako vítězný vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan. Do roku 1423 uskutečnil přestavbu dávající Kunětické hoře podobu typického husitského hradu. Ten se vyznačoval rozsáhlým a dobře opevněným předhradím sloužícím k zimování polních vojsk. Po smrti Diviše Bořka roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále připadla po roce 1471 Kunětická hora Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické hory, Pardubic a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.
Brana opevnění
Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491 až 1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří hradního jádra, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře v červenci roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem.
Kunětická hora zaujímá výjimečné místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo mohutných zemních valů a kruhových rondelů. Z rondelů se dodnes zachovaly pouze dva, jihozápadní byl zlikvidován při těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly dále jednotlivé hradební okruhy s příkopy, na severní přístupové komunikaci navázané na šestici strážních bran.
Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Strategickou úlohu měla Kunětická hora za třicetileté války. Roku 1645 však poloprázdný hrad dobylo švédské vojsko pod vedením generála Linharta Torstensona. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji dlouhodobá těžba zdejšího kvalitního kamene trvající až do počátku 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se na sklonku 19. století zřítila do lomu.
Přes různé snahy se v průběhu 19. století nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin. Roku 1917 si Kunětickou horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický Muzejní spolek. Roku 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo další zabezpečovací práce. Roku 1923 zahájilo obnovu hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Pacla. Na základě této architektonické koncepce vznikla i vyhlášená restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, která je v tomto období předmětem oprav. Kunětické družstvo obnovilo některé prostory v paláci v prvém a druhém patře a umístilo v nich expozici.
Vnitřní část hradu
V roce 1953 přešel objekt do majetku státu. Pro neúdržbu a následný špatný stav musel být v polovině 70. let uzavřen.
Hrad Landštejn byl mohutnou pohraniční pevností
Po provedení nezbytných oprav paláce a rozsáhlém archeologickém průzkumu byl znovu zpřístupněn v roce 1993. Opravy v hradním areálu probíhají průběžně až do dnešních dnů. Kunětická hora je významným turistickým cílem regionu. V opravených interiérech jsou návštěvníkům k dispozici různé stálé i sezónní expozice a výstavy, koná se zde také pravidelně řada divadelních, hudebních a historicky laděných akcí.
Podle : Web NPÚ
(lh,turistickélisty.cz,foto archiv)
Email
Tisk
