Bílá kvítka obalila tmavé větve a už z dálky září. Jejich subtilní krása a vůně se projeví naplno až zblízka. Honem, pospěšme si. Mandloně u nás kvetou krátce na přelomu února a března v jediném sadu v Hustopečích, vinařském městečku vinorodé Moravy, a přicházející jaro ohlašují stejně spolehlivě jako vracející se husy nebo čápi.

Chceme-li vidět něco skutečně unikátního, musíme si pospíšit do Hustopečí. V únoru a březnu, záleží na počasí, nad tímto jihomoravským městem kvetou mandloně! Něžné růžovobílé kvítky jsou vidět už z dálnice D2, ale my si je raději prohlédneme pěkně zblízka.

Mandle vyžadují teplé, sušší klima, a proto se jim daří kolem Středozemního moře a překvapivě i na jižní Moravě. Poprvé se mandloně objevily v Čechách v 17. století, ale pořádného zájmu se dočkaly až po druhé světové válce. V československém cukrovinkářském průmyslu, který jako jeden z mála nepřetržitě fungoval i ve válečném období, se nedostávalo mandlí. Dodávky španělských a italských mandlí z nepřátelského západu komunisté zakázali a začali přemýšlet, jak naplnit myšlenku samozásobitelství.

Podnebí a úrodná půda jižní Moravy tomuto záměru báječně vyhovovaly a po odsunu Němců z místních vesnic už výsadbě mandloní nic nebránilo. Mandle z 50 000 mandloní putovaly do Zory Olomouc, započavší výrobu roku 1899 jako První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci, kde se zpracovávaly do čokolád, bonbonů a sladkostí. Známá pražská Orionka, tehdy Maršnerovy závody, vznikla o pouhé tři roky dříve.

Rozsáhlé sady po revoluci zarůstaly, nikdo se o ně nestaral, protože dovoz mandlí byl mnohonásobně levnější než jejich pěstování a sběr. V roce 2000 se radní města rozhodli sady zachránit a dnes k nim z města vedou šipky s mandličkami. Ač z původního úctyhodného množství sadů zbyly jen dva, na celkové ploše 4,5 ha, jedná se o největší mandloňové sady ve střední Evropě.
Procházíme se mezi rozkvetlými stromy, jedinými posly jara v jinak hnědé krajině. Tráva a okolní vinice se zazelenají až mnohem později. Když vane příznivý vítr, ucítíme vůni jako na pobřeží Středozemního moře.

K sadu na jihozápadních svazích Staré hory dojdeme pohodlně od hřbitova kolem vinohradů a zahrádek. Míříme k rozhledně, kde z výšky 15 metrů dohlédneme na druhý sad v místě zvaném Kamenec.

Každý rok v březnu se v Hustopečích konají slavnosti mandlí a vína, na kterých ochutnáme nejen místní vinnou produkci, ale i unikátní 38% mandlovici, jejíž recepturu vymyslel bývalý hustopečský starosta a správce sadů Rudolf Poslušný. O sady se stará přes 40 let.

Vraťte se sem v srpnu, kdy mandle dozrávají. Hnědé děrované skořápky vykukují ze zelených pecek, na zem často dopadnou už jen jádra – mandle. Jejich surová sladká oříšková chuť je pěkně intenzivní, stačí nám jich pár. Sbírat ve velkém se stejně nesmí.


Na fotografii, kterou vidíte je mandloňový sad. Na ploše 9 ha jej vysadili u Hustopečí na Moravě v roce 1949. V dalších letech se sad rozšiřoval až do rozlohy 185 ha. Pak jeho sláva upadla a až po roce 2000 se sad dočkal obnovy.

(Fotografická procházka za dary přírody naší země z knihy „Velká kuchařka Čech a Moravy“.)