Ve Schwarzenberském paláci se otevřel nový grafický kabinet Marcantonio Raimondi, slavný grafik „božského“ Raffaela, který potrvá do 4. prosince.
Marcantonio Raimondi (kol. 1480 – 1534) je jediným grafikem, kterému Giorgio Vasari ve svém proslulém spise Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů věnoval samostatný medailon. Tato exkluzivita vypovídá o úctě, jíž se umělec těšil i jeho historickém významu.
Raimondi se vyučil u malíře a zlatníka Francesca Franci v Boloni. Kolem roku 1510 přišel rytec do Říma, v té době hlavního uměleckého centra Itálie i celé Evropy. Seznámení s Raffaelem (1483–1520), který byl s Michelangelem nejvýznamnější postavou tamního uměleckého života a jedním z nejobdivovanějším malířů své doby, vyústilo v dlouhodobou spolupráci. Malíř si Raimondiho pro jeho mistrovství zvolil za osobního rytce. Raffael si velmi dobře uvědomoval význam grafiky jako prostředku rychlého, levného a masivního šíření výtvarných kompozic a s nimi i slávy jejich tvůrce. Oba umělci pracovali v úzkém kontaktu, malíř dohlížel, aby výsledné grafické dílo odpovídalo jeho představě. Úspěch jejich rytin byl obrovský, staly se jedním z hlavních zdrojů šíření římské renesance. Inspirativní nepřestaly být ani po několika staletích, např. Édouard Manet kompozici svého přelomového plátna Snídaně v trávě převzal právě z Raimondiho grafiky podle Raffaelovy předlohy, Paridova soudu.
Raimondi pracoval většinou podle cizí předlohy, je proto pokládán za otce reprodukční grafiky. Po Raffaelově smrti v roce 1520 spolupracoval s dalšími umělci, zejména s Bacciem Bandinellim a Giuliem Romanem. Za rytiny s pornografickými scénami, které vytvořil podle Giuliových kreseb, byl v roce 1524 na rozkaz papeže krátce uvězněn.
Marcantonio opustil Řím nejspíš v roce 1527 po vyplenění města císařskými vojsky. Vrátil se zřejmě do Boloně. Jeho tvorba zahrnuje na tři stovky rytin. Rytec zásadním způsobem proměnil grafické umění v Itálii, na jeho tvorbu navázalo mnoho významných rytců – jako Marco Dente da Ravenna, Agostino Musi, Jacopo Caraglio a další. Raimondi patří mezi vůdčí postavy italské renesance.
Komorní výstava představuje vrcholná díla Marcantoniovy tvorby ze sbírek Národní galerie v Praze, s důrazem na spolupráci slavného rytce a velikého malíře.
Navštivte grafický kabinet, jehož kurátorkou je Blanka Kubíková, ve Schwarzenberském paláci.
Podle webu NG v PrazeMarcantonio Raimondi (kol. 1480 – 1534) je jediným grafikem, kterému Giorgio Vasari ve svém proslulém spise Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů věnoval samostatný medailon. Tato exkluzivita vypovídá o úctě, jíž se umělec těšil i jeho historickém významu.
Marcantonio Raimondi podle Raffaela Paridův soud, 1515-1520 mědiryt Národní galerie v Praze
Raimondi se vyučil u malíře a zlatníka Francesca Franci v Boloni. Kolem roku 1510 přišel rytec do Říma, v té době hlavního uměleckého centra Itálie i celé Evropy. Seznámení s Raffaelem (1483–1520), který byl s Michelangelem nejvýznamnější postavou tamního uměleckého života a jedním z nejobdivovanějším malířů své doby, vyústilo v dlouhodobou spolupráci. Malíř si Raimondiho pro jeho mistrovství zvolil za osobního rytce. Raffael si velmi dobře uvědomoval význam grafiky jako prostředku rychlého, levného a masivního šíření výtvarných kompozic a s nimi i slávy jejich tvůrce. Oba umělci pracovali v úzkém kontaktu, malíř dohlížel, aby výsledné grafické dílo odpovídalo jeho představě. Úspěch jejich rytin byl obrovský, staly se jedním z hlavních zdrojů šíření římské renesance. Inspirativní nepřestaly být ani po několika staletích, např. Édouard Manet kompozici svého přelomového plátna Snídaně v trávě převzal právě z Raimondiho grafiky podle Raffaelovy předlohy, Paridova soudu.
Marcantonio Raimondi podle Raffaela Herkules a Anteus, 1520-1522 mědiryt Národní galerie v Praze
Raimondi pracoval většinou podle cizí předlohy, je proto pokládán za otce reprodukční grafiky. Po Raffaelově smrti v roce 1520 spolupracoval s dalšími umělci, zejména s Bacciem Bandinellim a Giuliem Romanem. Za rytiny s pornografickými scénami, které vytvořil podle Giuliových kreseb, byl v roce 1524 na rozkaz papeže krátce uvězněn.
Marcantonio Raimondi podle Raffaela Tři grácie, 1510-1527 mědiryt Národní galerie v Praze
Marcantonio opustil Řím nejspíš v roce 1527 po vyplenění města císařskými vojsky. Vrátil se zřejmě do Boloně. Jeho tvorba zahrnuje na tři stovky rytin. Rytec zásadním způsobem proměnil grafické umění v Itálii, na jeho tvorbu navázalo mnoho významných rytců – jako Marco Dente da Ravenna, Agostino Musi, Jacopo Caraglio a další. Raimondi patří mezi vůdčí postavy italské renesance.
Komorní výstava představuje vrcholná díla Marcantoniovy tvorby ze sbírek Národní galerie v Praze, s důrazem na spolupráci slavného rytce a velikého malíře.
Navštivte grafický kabinet, jehož kurátorkou je Blanka Kubíková, ve Schwarzenberském paláci.
(lh,turistickelisty.cz,foto NG)
