V úterý 24. 5. od 17 hodin se uskuteční přednáška Mgr. Josefa Koželuha „Vlčtejn“, zaměřená na držitele hradu, uzavření tzv. „vlčtejnské smlouvy“ (podle Františka Palackého), založení, činnost a představitele Spolku pro záchranu hradu Vlčtejna a popis jednotlivých hradních objektů včetně archeologických nálezů.
V roce 1446 za neznámých okolností získal Vlčtejn Bedřich z Donína, který byl stoupencem poděbradské jednoty, a proto si také Jiří z Poděbrad vybral hrad jako místo jednání se strakonickou jednotou, poraženou 4. června 1450 v bitvě u Rokycan. Obě strany se sešly na Vlčtejně 9. června a 11. června zde uzavřely smlouvu, která vešla do českých dějin jako smlouva vlčtejnská. Byl to velký úspěch Jiříkovy politiky, který znamenal konsolidaci poměrů v českém království a možnost dalšího pokroku poděbradské politiky.
Plakát k akci
Páni z Donína drželi hrad Vlčtejn až asi do roku 1500, kdy Bedřichův stejnojmenný vnuk, stoupenec jednoty bratrské, prodal své panství v blízkosti katolické Plzně Janu Varlajchovi z Bubna, který zemřel někdy mezi léty 1531 - 1533. Hrad tehdy přešel do rukou pánů z Roupova a po nich - někdy mezi léty 1587 - 1589 - Hradišťských z Hořovic. Tito majitelé už čím dál více využívali přestavěné tvrze v Hradišti, čímž starý hrad Vlčtejn postupně ztrácel na významu. Na počátku 17. století, kdy objekt ještě stále plnil rezidenční funkci, zde pobýval i Kryštof Harant z Polžic, jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby, cestovatel, diplomat a hudebník. Hrad zcela zpustl nejspíš v době třicetileté války. Jeho úplnému rozpadu zabránil nejprve romantický rekonstrukční zásah hraběte Josefa Marii Krakovského z Kolovrat, který v letech 1822 - 1823 nechal upravit a zastřešit hradní palác, a znovu pak konzervace zříceniny Spolkem pro záchranu hradu Vlčtejna ve 40. letech 20. století.
Turistickélisty.cz informovala Daniela Podroužková, Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, p.o.
Vlčtejn v 19.století
V roce 1446 za neznámých okolností získal Vlčtejn Bedřich z Donína, který byl stoupencem poděbradské jednoty, a proto si také Jiří z Poděbrad vybral hrad jako místo jednání se strakonickou jednotou, poraženou 4. června 1450 v bitvě u Rokycan. Obě strany se sešly na Vlčtejně 9. června a 11. června zde uzavřely smlouvu, která vešla do českých dějin jako smlouva vlčtejnská. Byl to velký úspěch Jiříkovy politiky, který znamenal konsolidaci poměrů v českém království a možnost dalšího pokroku poděbradské politiky.
Páni z Donína drželi hrad Vlčtejn až asi do roku 1500, kdy Bedřichův stejnojmenný vnuk, stoupenec jednoty bratrské, prodal své panství v blízkosti katolické Plzně Janu Varlajchovi z Bubna, který zemřel někdy mezi léty 1531 - 1533. Hrad tehdy přešel do rukou pánů z Roupova a po nich - někdy mezi léty 1587 - 1589 - Hradišťských z Hořovic. Tito majitelé už čím dál více využívali přestavěné tvrze v Hradišti, čímž starý hrad Vlčtejn postupně ztrácel na významu. Na počátku 17. století, kdy objekt ještě stále plnil rezidenční funkci, zde pobýval i Kryštof Harant z Polžic, jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby, cestovatel, diplomat a hudebník. Hrad zcela zpustl nejspíš v době třicetileté války. Jeho úplnému rozpadu zabránil nejprve romantický rekonstrukční zásah hraběte Josefa Marii Krakovského z Kolovrat, který v letech 1822 - 1823 nechal upravit a zastřešit hradní palác, a znovu pak konzervace zříceniny Spolkem pro záchranu hradu Vlčtejna ve 40. letech 20. století.
Turistickélisty.cz informovala Daniela Podroužková, Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, p.o.
(lh,turistickelisty.cz,foto NPÚ a Muzeum v Blovicích)
