Roku 1936 byla u vily Jestřabí v luhačovických lázních osazena parková kompozice, vytvořená po vzoru japonských zahrad. Protože si v letošním roce připomínáme 80. výročí vzniku Japonské zahrádky v Luhačovicích, která se řadila mezi vůbec první zahrady japonského typu u nás, připomínáme ji prostřednictvím muzejní výstavy i nabídky doprovodného programu pro školy.
V roce 1903 doplnil architekt Dušan Samo Jurkovič areál lázeňských staveb v severovýchodní části lázeňského parku vilou pro více rodin nazvanou Jestřabí, která vytvořila spolu s Vodoléčbou a Říčními lázněmi jednotný a působivý urbanistický celek. Roku 1936 zde byla osazena parková kompozice, vytvořená po vzoru japonských zahrad. Protože si v letošním roce připomínáme 80. výročí vzniku Japonské zahrádky v Luhačovicích, která se řadila mezi vůbec první zahrady japonského typu u nás, připomínáme ji prostřednictvím muzejní výstavy i nabídkou doprovodného programu pro školy.
Na počátku 30. let 20. století byl lázeňský park v lázních Poděbradech, osázený množstvím cizokrajných rostlin, doplněn o Japonskou zahradu. Jejím autorem byl obdivovatel japonské kultury František Kaiser. Pátrání po této osobnosti bylo velmi nesnadné, nebyl totiž ani poděbradským rodákem, ani vyučeným zahradníkem či krajinářem. Až díky spolupráci s historičkou poděbradského muzea Janou Hrabětovou a ředitelem okresního archivu v Nymburku Michalem Řezníčkem se o něm podařilo získat alespoň nejzákladnější data. František Kaiser se narodil v Ústí nad Labem roku 1893 a do Poděbrad přišel v roce 1928, byl zde zaměstnán jako lázeňský strojmistr. Když během roku 1935 navštívil tehdejší ústřední ředitel luhačovických lázní Karel Nováček Poděbrady, zaujala jej zde Japonská zahrada. Dohodl se Františkem Kaiserem na realizaci podobné zahrady v Luhačovicích. Korespondence mezi nimi probíhala na podzim roku 1935, kdy Kaiser postupně zasílal do Luhačovic náčrtky dřevěných zahradních staveb, jež se měly vyrábět v místě. Vzorem se Kaiserovi stal chrám Niten-mon v Niku, pagoda a brána torii ze svatyně Itsukušima u ostrova Mijadžima. Torii je tradiční japonská brána, která bývá umístěna u vchodu šintoistických svatyní. Skládá se ze dvou sloupů a dvou příčných trámů. Často bývá natřena červenou barvou. Posláním bran torii je poskytovat místo odpočinku ptákům, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů.
Zahradnictví má v Japonsku tisíciletou tradici a pokládalo se tam vždy za umělecký obor, stejně jako sochařství, malířství anebo literatura. Tvorba zahrad vychází z estetických ideálů japonského umění. Byly tvarovány na základě různých náboženství, včetně zenového buddhismu. Jejich principem je napodobení přirozené krajiny seskupováním přírodních prvků. Japonské zahrady nesou řadu významů a náznakových prvků. I když Evropané neumí jejich symboliku většinou dešifrovat, vnímají jejich vnější krásu a dokonalost proporcí. Pro japonskou zahradu jsou příznačné kompoziční scenerie, často inspirované čínskou a japonskou literaturou. Zahrady různých typů využívají kameny a jejich důmyslné rozmístění, jehličnany, bambus, kvetoucí rostliny a výrazné listnaté stromy. Doplňují je kamenné lucerny, stojatá i tekoucí voda a písečné kreace. Vycházkové zahrady obsahují umělé kopce, jezírka, ostrovy, vodopády, dřevěné pagody, můstky, ale i lesíky či rýžová políčka. Některé ze zahrad se doporučuje pozorovat v měsíčním světle, kdy dosahují odlesky vody a písčitých ploch největších efektů.
Rekonstrukce broumovské klášterní zahrady získala čestné uznání
František Kaiser navrhnul půdorys zahrady, který vycházel z kruhu a jehož centrem bylo jezírko s ostrůvkem. V plánu bylo barevné elektrické podsvícení stupňovitých stříšek pagody v barvě červené, modré, žluté a zelené a také podvodní barevné osvětlení rybníčku a stínidla pro různobarevné noční nasvícení květinových záhonů. Zjara 1936 byl prostor u Jestřabí dokončen osázením rostlin, které lázním dodalo zahradnictví Antonín Horák z Bystřice pod Hostýnem. Jezírko, dřevěné mostky, pagodu a bránu torii doplnilo množství exotických dřevin, mezi nimi i prehistorická Ginko biloba, desítky zakrslých dřevin, jehličnanů, 250 alpinek a další stovky trvalek, mezi nimiž vynikaly např. kosatce, pivoňky, floxy a šanta, nechyběly lekníny, bambus i rákosí.
Půvab Japonské zahrady u Jestřabí dokumentuje řada dobových pohlednic. Od roku 1936, kdy byla založena, se Japonská zahrádka u Jestřabí stala oblíbeným cílem návštěvníků Luhačovic. Své stanoviště u dřevěného můstku přes potok míval lázeňský fotograf a řada návštěvníků si z lázní odvážela fotografické upomínky s Jestřabím v pozadí. Zahrádka zanikla po 2. světové válce. V 50. letech přibyla na ostrůvku v jezírku na místě zrušené Japonské zahrádky plastika chlapce s loďkou od Stanislava Mikuláštíka. V roce 1987 byla do těsné blízkosti vily poněkud necitlivě umístěna Bílá fontána. Po rekonstrukci v roce 1999 slouží Jestřabí jako lázeňský léčebný dům. Při novodobé revitalizaci lázeňského parku v roce 2014 prošly obnovou i pozůstatky Japonské zahrady, v jejíchž místech se dochovaly některé okrasné exotické dřeviny. Nově k nim přibyly keřové a stromkové javory, jinan dvojlaločný, kryptomerie, záhony bambusů a okrasných trav.
Podle webu Zlínského kraje
V roce 1903 doplnil architekt Dušan Samo Jurkovič areál lázeňských staveb v severovýchodní části lázeňského parku vilou pro více rodin nazvanou Jestřabí, která vytvořila spolu s Vodoléčbou a Říčními lázněmi jednotný a působivý urbanistický celek. Roku 1936 zde byla osazena parková kompozice, vytvořená po vzoru japonských zahrad. Protože si v letošním roce připomínáme 80. výročí vzniku Japonské zahrádky v Luhačovicích, která se řadila mezi vůbec první zahrady japonského typu u nás, připomínáme ji prostřednictvím muzejní výstavy i nabídkou doprovodného programu pro školy.
Na počátku 30. let 20. století byl lázeňský park v lázních Poděbradech, osázený množstvím cizokrajných rostlin, doplněn o Japonskou zahradu. Jejím autorem byl obdivovatel japonské kultury František Kaiser. Pátrání po této osobnosti bylo velmi nesnadné, nebyl totiž ani poděbradským rodákem, ani vyučeným zahradníkem či krajinářem. Až díky spolupráci s historičkou poděbradského muzea Janou Hrabětovou a ředitelem okresního archivu v Nymburku Michalem Řezníčkem se o něm podařilo získat alespoň nejzákladnější data. František Kaiser se narodil v Ústí nad Labem roku 1893 a do Poděbrad přišel v roce 1928, byl zde zaměstnán jako lázeňský strojmistr. Když během roku 1935 navštívil tehdejší ústřední ředitel luhačovických lázní Karel Nováček Poděbrady, zaujala jej zde Japonská zahrada. Dohodl se Františkem Kaiserem na realizaci podobné zahrady v Luhačovicích. Korespondence mezi nimi probíhala na podzim roku 1935, kdy Kaiser postupně zasílal do Luhačovic náčrtky dřevěných zahradních staveb, jež se měly vyrábět v místě. Vzorem se Kaiserovi stal chrám Niten-mon v Niku, pagoda a brána torii ze svatyně Itsukušima u ostrova Mijadžima. Torii je tradiční japonská brána, která bývá umístěna u vchodu šintoistických svatyní. Skládá se ze dvou sloupů a dvou příčných trámů. Často bývá natřena červenou barvou. Posláním bran torii je poskytovat místo odpočinku ptákům, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů.
Zahradnictví má v Japonsku tisíciletou tradici a pokládalo se tam vždy za umělecký obor, stejně jako sochařství, malířství anebo literatura. Tvorba zahrad vychází z estetických ideálů japonského umění. Byly tvarovány na základě různých náboženství, včetně zenového buddhismu. Jejich principem je napodobení přirozené krajiny seskupováním přírodních prvků. Japonské zahrady nesou řadu významů a náznakových prvků. I když Evropané neumí jejich symboliku většinou dešifrovat, vnímají jejich vnější krásu a dokonalost proporcí. Pro japonskou zahradu jsou příznačné kompoziční scenerie, často inspirované čínskou a japonskou literaturou. Zahrady různých typů využívají kameny a jejich důmyslné rozmístění, jehličnany, bambus, kvetoucí rostliny a výrazné listnaté stromy. Doplňují je kamenné lucerny, stojatá i tekoucí voda a písečné kreace. Vycházkové zahrady obsahují umělé kopce, jezírka, ostrovy, vodopády, dřevěné pagody, můstky, ale i lesíky či rýžová políčka. Některé ze zahrad se doporučuje pozorovat v měsíčním světle, kdy dosahují odlesky vody a písčitých ploch největších efektů.
Rekonstrukce broumovské klášterní zahrady získala čestné uznání
František Kaiser navrhnul půdorys zahrady, který vycházel z kruhu a jehož centrem bylo jezírko s ostrůvkem. V plánu bylo barevné elektrické podsvícení stupňovitých stříšek pagody v barvě červené, modré, žluté a zelené a také podvodní barevné osvětlení rybníčku a stínidla pro různobarevné noční nasvícení květinových záhonů. Zjara 1936 byl prostor u Jestřabí dokončen osázením rostlin, které lázním dodalo zahradnictví Antonín Horák z Bystřice pod Hostýnem. Jezírko, dřevěné mostky, pagodu a bránu torii doplnilo množství exotických dřevin, mezi nimi i prehistorická Ginko biloba, desítky zakrslých dřevin, jehličnanů, 250 alpinek a další stovky trvalek, mezi nimiž vynikaly např. kosatce, pivoňky, floxy a šanta, nechyběly lekníny, bambus i rákosí.
Půvab Japonské zahrady u Jestřabí dokumentuje řada dobových pohlednic. Od roku 1936, kdy byla založena, se Japonská zahrádka u Jestřabí stala oblíbeným cílem návštěvníků Luhačovic. Své stanoviště u dřevěného můstku přes potok míval lázeňský fotograf a řada návštěvníků si z lázní odvážela fotografické upomínky s Jestřabím v pozadí. Zahrádka zanikla po 2. světové válce. V 50. letech přibyla na ostrůvku v jezírku na místě zrušené Japonské zahrádky plastika chlapce s loďkou od Stanislava Mikuláštíka. V roce 1987 byla do těsné blízkosti vily poněkud necitlivě umístěna Bílá fontána. Po rekonstrukci v roce 1999 slouží Jestřabí jako lázeňský léčebný dům. Při novodobé revitalizaci lázeňského parku v roce 2014 prošly obnovou i pozůstatky Japonské zahrady, v jejíchž místech se dochovaly některé okrasné exotické dřeviny. Nově k nim přibyly keřové a stromkové javory, jinan dvojlaločný, kryptomerie, záhony bambusů a okrasných trav.
Podle webu Zlínského kraje
(lh,turistickelisty.cz,foto Muzeum Luhačovice)
Email
Tisk
