Národní galerie v Praze ve spolupráci s International Shakuhachi Festival Prague představuje ve stálé expozici Umění Asie artefakty spojené s tradiční japonskou hudbou a hrou na flétnu šakuhači. Intervence Pod povrchem prázdnota bude k vidění v paláci Kinských do 4. září 2016.
„Díky spolupráci s International Shakuhachi Festival Prague se nám podařilo doplnit stálou expozici Umění Asie o nesmírně zajímavé artefakty, které návštěvníkům přibližují další rozměry nejen asijského umění, ale asijské kultury jako takové,“ uvádí Markéta Hánová, ředitelka Sbírky umění Asie a Afriky Národní galerie v Praze.
Do sálu japonské malby a grafiky jsou doplněny ukázky různých typů fléten šakuhači spolu s jejich rentgenovými snímky. Expozici kromě dobových japonských dřevořezů doplňuje i rozměrná současná kaligrafie, jenž vznikla ve spolupráci Vlastislava Matouška, etnomuzikologa, hudebního skladatele a prezidenta International Shakuhachi Festival Prague, a mistra kaligrafie Izana Ogawy. „K vidění jsou rovněž videoakustické ukázky spojené s výrobou flétny šakuhači a hrou na ni. V sále japonského dekorativního umění jsou umístěny další předměty, které jsme Národní galerii zapůjčili a které ilustrují život zenových mnichů komusó praktikujících meditační hru na šakuhači – kněžské roucho, dýku či meditační kuklu tengai,” upřesňuje Vlastislav Matoušek.
Šakuhači je flétna starobylého původu – jejího předchůdce lze hledat již v instrumentáři starověké Číny. Do Japonska byla importována v 8. století společně s hudbou čínského dvora dynastie Tchang (618–907 po Kristu). Z tohoto období se dodnes dochovalo devět nástrojů, přičemž expozice Národní galerie představuje kopii jednoho z nich. Flétny měly šest hmatových otvorů, byly rovné a kromě bambusu byly vyráběny také z minerálů či slonoviny. V následujících staletích lze v Japonsku dohledat několik variant, jimiž šakuhači spěla ke své současné podobě. Nejvýznamnější z nich je spojena se zen-buddhistickou sektou Fuke a jejími mnichy komusó a je tudíž označována jako fuke nebo komusó šakuhači. Flétna je v tomto případě využívána k meditování zvanému fuke zen, kdy je tvář meditujícího zakrytá pod kuklou tengai.
Moderní nástroje jsou oproti původním pečlivě laděny, jsou často dvoudílné, vnitřní průběh trubice je dokonale hladký a ošetřený nanesením několika vrstev speciální politury dži. Tyto nástroje jsou hlasitější, dobře ovladatelné a hojně užívané v ansámblové hře ve spojení s šamisenem a kotem, ale také například v soudobé západní klasické hudbě či dalších žánrech jako rock nebo jazz.
Výstava Pod povrchem prázdnota je přístupná veřejnosti v rámci vstupného do paláce Kinských. V rámci Pražské muzejní noci dne 11. června je možné ji zhlédnout zdarma.
Turistickélisty.cz informovala Tereza Ježková, PR manager, Národní galerie v Praze.
„Díky spolupráci s International Shakuhachi Festival Prague se nám podařilo doplnit stálou expozici Umění Asie o nesmírně zajímavé artefakty, které návštěvníkům přibližují další rozměry nejen asijského umění, ale asijské kultury jako takové,“ uvádí Markéta Hánová, ředitelka Sbírky umění Asie a Afriky Národní galerie v Praze.
Flétna šakuhači, umístěná v expozici jako zkušební model (detail)
Do sálu japonské malby a grafiky jsou doplněny ukázky různých typů fléten šakuhači spolu s jejich rentgenovými snímky. Expozici kromě dobových japonských dřevořezů doplňuje i rozměrná současná kaligrafie, jenž vznikla ve spolupráci Vlastislava Matouška, etnomuzikologa, hudebního skladatele a prezidenta International Shakuhachi Festival Prague, a mistra kaligrafie Izana Ogawy. „K vidění jsou rovněž videoakustické ukázky spojené s výrobou flétny šakuhači a hrou na ni. V sále japonského dekorativního umění jsou umístěny další předměty, které jsme Národní galerii zapůjčili a které ilustrují život zenových mnichů komusó praktikujících meditační hru na šakuhači – kněžské roucho, dýku či meditační kuklu tengai,” upřesňuje Vlastislav Matoušek.
Utagawa Kunisada (1786–1865), Hráčky na šakuhači v rozpravě, 1858, barevný dřevořez (detail)
Šakuhači je flétna starobylého původu – jejího předchůdce lze hledat již v instrumentáři starověké Číny. Do Japonska byla importována v 8. století společně s hudbou čínského dvora dynastie Tchang (618–907 po Kristu). Z tohoto období se dodnes dochovalo devět nástrojů, přičemž expozice Národní galerie představuje kopii jednoho z nich. Flétny měly šest hmatových otvorů, byly rovné a kromě bambusu byly vyráběny také z minerálů či slonoviny. V následujících staletích lze v Japonsku dohledat několik variant, jimiž šakuhači spěla ke své současné podobě. Nejvýznamnější z nich je spojena se zen-buddhistickou sektou Fuke a jejími mnichy komusó a je tudíž označována jako fuke nebo komusó šakuhači. Flétna je v tomto případě využívána k meditování zvanému fuke zen, kdy je tvář meditujícího zakrytá pod kuklou tengai.
Moderní nástroje jsou oproti původním pečlivě laděny, jsou často dvoudílné, vnitřní průběh trubice je dokonale hladký a ošetřený nanesením několika vrstev speciální politury dži. Tyto nástroje jsou hlasitější, dobře ovladatelné a hojně užívané v ansámblové hře ve spojení s šamisenem a kotem, ale také například v soudobé západní klasické hudbě či dalších žánrech jako rock nebo jazz.
Výstava Pod povrchem prázdnota je přístupná veřejnosti v rámci vstupného do paláce Kinských. V rámci Pražské muzejní noci dne 11. června je možné ji zhlédnout zdarma.
Turistickélisty.cz informovala Tereza Ježková, PR manager, Národní galerie v Praze.
(lh,turistickelisty.cz,foto NG)