Kamenný most v Písku byl postaven zřejmě ve 3. čtvrtině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. písecko-zvíkovskou stavební hutí. Je národní kulturní památkou a klenotem města.

První písemné zprávy o mostu  pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV., který výnosem nařídil, že pokuty vybírané v městě musí být používány na jeho údržbu. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na Zlaté stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím a dovážela se po ní sůl z Bavor do píseckého solné skladu, který zanikl po vydání královského patentu v roce 1707. Patent přikazoval prodávat v Čechách sůl výhradně z habsburských soliváren. Od roku 1797 vedla po mostu erární silnice z Vodňan do Blatné a Nepomuku, za kterou erár platil městu paušál více jak 743 zlatých. Proto most v roce 1825 převzal do státní režie a v roce 1827 do státní správy.


Most je dlouhý 109,75 m včetně zdí na levém předmostí a široký 6,25 metrů, z toho vozovka 4,5 m. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Oblouky mostu byly často poškozovány povodněmi, do dnešního dne se zachovalo 6 původních oblouků o rozpětí 7,0-8,2 m, z roku 1768 pochází segmentový oblouk o rozpětí 13 m. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů. Původní most míval na svých koncích dvě mostní věže, které se do současnosti nedochovaly. První se zřítila roku 1768 během povodně i s hlásným a druhá byla úmyslně stržena kvůli nárokům na dopravu roku 1825. Na levém břehu řeky za mostem je možné si prohlédnout jejich fragmenty, které byly vyloveny ze dna řeky během jedné z mnohých oprav mostu.


Na mostě můžeme vidět pískovcové repliky barokních soch. Sousoší Kalvárie pochází z 18.století z dílny čimelického umělce Jana Hammera. Můžete vidět sochy Panny Marie, Maří Magdalény a apoštola Jana. Kříž s Kristem měří 6 metrů (originál ulil cínař Václav Hanzl). Repliky pocházejí z roku 1997. Dále sousoší sv. Jana Nepomuckého s dvěma anděly (originál od neznámého autora). Od května 2004 je kompletní se sochou anděla od sochaře Kačera.


Následující sochy - Sv. Anny Samotřetí a sv. Antonína Paduánského (originály pocházejí z roku 1770). Několik let byly sochy uloženy v koncertní síní kostela Nejsvětější Trojice. Od května 2010 jsou po restaurování uloženy společně s rozměrnými obrazy českých panovníků v expozici Prácheňského muzea ve sladovně.

Podle : Kuthan Jiří. Česká architektura v době posledních Přemyslovců
            Dudák Vladislav, Pobřeží města Písku