Největší dosud známá část podzemních chodeb se nachází severovýchodně od kostela sv. Václava. Celková délka podzemních chodeb včetně rozrážek činí téměř 200 metrů a všechny čelby a rozrážky končí v pevné hornině.

Stáří vzniku podzemí se zatím nepodařilo přesně určit. Vzhledem k tomu, že nejstarší vchody do podzemí jsou situovány v blízkosti poměrně výrazných tektonických struktur, nelze vyloučit, že první práce byly průzkumného charakteru prováděné prospektory na rudy někdy koncem 13. století, tak jak je známe z okolních měst Havlíčkova Brodu, Ledče n. S., Jihlavy a dalších. Vše nasvědčuje tomu, že podzemí vznikalo postupně a patrně se s majiteli měnilo i jeho využití. Charakterem ražby a analogickým srovnáním s obdobnými díly jiných našich středověkých měst lze předpokládat, že světelské podzemí vzniklo ve své konečné podobě pravděpodobně v 15. století. Tomu nasvědčuje zvláště kvalita provedené práce. Nelze však vyloučit i pozdější doražby a úpravy povrchu.


Nejstarší nálezy střepů keramiky odpovídají asi 15. století. Je však pravděpodobné, že v minulosti byly občas sklepy důkladně čištěny, zvláště byly-li používány k ukládání potravin. Jediná mince nalezená v podzemí pochází z roku 1800.


Dnes celistvé a propojené podzemí vznikalo ze dvou míst, patrně ze dvou samostatných parcel, od dvou různých majitelů. Jižní vchod, propojený se sklepem domu čp. 15, v němž byla židovská a později českobratrskou modlitebna (dnes zbouraná), byl vybudován dávno před jeho vznikem, druhý, původně samostatný vstup do podzemí se nacházel ve stejném skalním výchozu 17 metrů severně (proti proudu řeky). Tento nejstarší předchůdce dnešního podzemí měl jen asi 5-6 m do svahu a dnes se jeví jako podúrovňová část podzemí. Další ražba podzemních prostor patrně přišla až s odstupem doby, kdy si ji vynutil rozvoj města a produktivita hospodaření. Zdá se, že původní sklípky sloužily jen potřebě jednotlivých vlastníků, zatímco nové ražby už převyšovaly potřeby jedné rodiny.

Chodby středověkého podzemí v Táboře stojí za návštěvu

Zhruba ve střední části podzemí došlo patrně k nechtěnému proražení do staré studny. Studna má dnes hloubku 9,8 m od povrchu a její dno se nachází 3,25 m pod úrovní podlahy rozrážky v podzemí. Má kruhový průměr o ploše 1 m2, je celá tesaná v pevné pararule. Pro nedostatek vody sloužila zřejmě jen pro pomocné větrání podzemí, přičemž hlavní podíl na větrání měly svislé vrty o průměru asi 10 cm a délce od 4 do 6 m.