Originál lebky tzv. „princezny“ z Býčí skály sehrál v dějinách poznání vzácného nálezu ze starší doby železné v Býčí skále z roku 1872 tajemnou a dodnes neobjasněnou roli. Jedenáct roků po objevu Heinrich (Jindřich) Wankel, „otec moravské archeologie“, odprodal celou svou rozsáhlou sbírku do Vídně, kde se záhy stala součástí expozic Přírodovědného muzea. Ve svém vlastnictví si Wankel ponechal pouze tři předměty. U dvou z nich – části lebky jeskynního medvěda a železného prstenu – víme, že to bylo pro jejich vědeckou hodnotu. Oba předměty již figurovaly v odborné literatuře. Ale proč lebka princezny? To zůstává dodnes nevyjasněným tajemstvím. Vždyť jde o jednu ze čtyřiceti lebek nalezených v Býčí skále. O výjimečném sociálním postavení zemřelé asi 30-35 leté ženy by napovídal údaj objevitele, že pod lebkou byl nalezen honosným šperk – mohutné zlaté náušnice (záušnice), které jednoznačně určují jejich nositelku jako příslušníka společenských elit tehdejší doby. Není prokázáno, že dochovaná lebka přímo souvisí s těmito nálezy. Můžeme si však dovolit představit, že právě tato okolnost byla důvodem ponechání si památného, více jak 2500 let starého, nálezu v rukou svého objevitele.
Podle webu MZM v Brně.