Hrad postavil patrně v letech 1224-1240 Budislav, rádce krále Václava I.Hrad a okolní krajinu drželi jeho potomci až do roku 1406. Sporé kronikářské zprávy zaznamenaly, že toho roku získal část majetku Buziců,hrad, městečko Březnici a ves Bubovice Ondřej Huler z Orlíka. Rozhodnutím krále Václava IV. byla Březnice v roce 1410 vykoupena od Půty ze Skály, který ji měl v zástavě a roku 1415 prodána nejvyššímu mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, pozdějšímu husitskému hejtmanovi a příteli Mistra Jana Husa. Březnický hrad byl v době husitských válek obležen vojsky katolických pánů a dobyt. Poničený březnický hrad zůstal na čas neobydlen.
V roce 1506 zakoupil březnické panství Zdeněk Malovec z Chýnova a na Vimperku. Při dělení rodinného majetku roku 1531 získal jeho mladší syn Petr hrad a městečko. Petr Malovec hrad rozšířil o vnější opevnění s vodním příkopem a hradební zeď s baštami. Na tomto fortifikačním systému se pravděpodobně podílel významný královský stavitel Benedikt Rejt z Pístova. Protože se v roce 1547 Petr Malovec zapojil do povstání proti králi Ferdinandovi I., byl jeho majetek konfiskován a roku 1548 prodán Jiříkovi z Lokšan ,který působil ve dvorských službách jako tajemník, místokancléř, dvorský rada a říšský hejtman.
Za správy vzdělaného Jiříka z Lokšan dochází k nejvýznamnější proměně zámku i města. Jiří z Lokšan zahájil přestavbu pozdně gotického hradu na renesanční zámek.Povolal do Březnice italské stavitele a středověký hrad se dispozičně změnil na pohodlné renesanční sídlo. Fasády paláců byly opatřeny sgrafitovou omítkou s motivy psaníček, která patří k nejstarším u nás. Dokončení přestavby v roce 1567 dokládá alianční znak budovatele a jeho manželky Kateřiny Adlerové, zasazený u vstupního schodiště na zámeckém nádvoří vlevo. Jiří z Lokšan však zemřel již roku 1551 a přestavbu dokončila jeho manželka, pocházející z bohaté rodiny Adlerů z Zinneburgu ve Špýru. Roku 1558 založila na tehdejší dobu dost velkou knihovnu s nástěnnými malbami a dobovými knihovními skříněmi, která se dodnes zachovala ve druhém patře zámecké věže. Kateřina také umožnila své sestřenici Filipíně Welserové milostná setkání s arcivévodou Ferdinandem Tyrolským. V roce 1557 pak byli na březnickém zámku tajně oddáni.
V roce 1607 došlo k rozdělění majetku po vnukovi Jiřího z Lokšan, Ferdinandovi. Jeho tři synové, Adam, Václav a Jiří se dohodli na společném vlastnictví březnického panství. Po Bílé hoře byl majetek bratrů konfiskován a jedině Adamova manželka Lidmila, rozená Černínová z Chudenic, dokázala uhájit svůj nárok na polovinu Březnice. Tu pak prodala r. 1623 královskému prokurátoru Přibíku Jeníškovi z Újezda, jenž se stal jediným majitelem lokšanského dědictví. Jeníšek se zúčastnil procesu proti čelným představitelům stavovského protihabsburského povstání, zaváděl tvrdé protireformační metody a a v rámci rekatolizace do Březnice přivedl roku 1638 jezuity. V roce 1632 dal přestavět zámeckou kapli, kterou projektovali italští architekti a stavitelé, bratři, Carlo a Martin Luragové.
Po vymření Jeníšků z Újezda v roce 1728 přešl březnické panství na Krakovské z Kolowrat. Nejvýznamnější představitelé tohoto rodu, Josef Maria Krakovský z Kolowrat a jeho syn Hanuš Krakovský z Kolovrat, byli v době českého národního obrození velkými vlastenci a známými mecenáš. Do roku 1872 provedli na březnickém sídle pouze menší přestavby, nově byly upraveny interiéry a obohaceny o cenné sbírky.
Odstraněním některých budov, přístavbou zdi s baštou a novorenesanční sgrafitovou omítkou vtiskli konečnou podobu zámku, zámeckým interiérům i sbírkám poslední soukromí majitelé Březnice, Palffyové z Erdödu, kterým byl v roce 1945 majetek konfiskován.
.
Původní gotický hrad byl tvořen obvodovou zdí, dvoupatrovým obytným palácem a jednopatrovou budovou,která je ve zbytcích je zachována dodnes ve zdivu zámku. Z původního hradu se zachovala v přízemí vlevo od věže klenutá gotická síň. Březnický zámek s renesanční zahradou, na severovýchodě obklopenou gotickými baštami, před nimiž byl vodní příkop zavodňovaný říčkou Vlčavou, na straně jedné a anglickým parkem na straně druhé, tvoří přirozenou dominantu města.
Zámecké fasády jsou ozdobeny renesančními sgrafity, na nádvoří je arkádová chodba. K nejzajímavějším zámeckým interiérům patří velká renesanční jídelna s kachlovými kamny, zámecká kaple, zbrojnice, rytířský sál s kazetovým stropem a zejména pak Lokšanská knihovna, založená v roce 1558, která je nejstarší knihovnou klasického typu u nás. Na zámku se nalézá galerie malíře Ludvíka Kuby, který od roku 1921 jezdil pravidelně s rodinou do Březnice, odkud pocházela jeho manželka. Zde maloval žánrové obrázky z města i blízkého okolí. Zámek je obklopen renesanční zahradou, anglickým parkem a bylinnou zahradou. Na zámku se pořádá řada kulturních akcí včetně příležitostných koncertů.
Podle : Pavel Vlček - Ilustrovaná encyklopedie českých zámků
Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Střední Čechy