Přestože se oficiální dějiny sbírky architektury Národní galerie v Praze začaly psát až 26. února 1986, první setkání galerie s architekturou spadá již do počátku 20. století. Třetí nejrozsáhlejší galerijní fond dnes zahrnuje práce nejvýznamnějších osobností české architektury převážně druhé poloviny 20. století – plány, modely, fotografie, negativy, kresby i grafické listy. Název výstavy – Sen a skutečnost – odkazuje nejen k nelehkému osudu sbírky jako takové, ale i k mnohdy rozdílné představě architekta a výsledné realizované (nebo v řadě případů nerealizované) podobě stavby. Expozice bude ve Veletržním paláci k vidění od 24. června do 25. září.
„Výstava k příležitosti 30. výročí založení sbírky architektury představuje, jak byla sbírka budována od prvních nákupů, zachycuje její vývoj a členění a představuje klíčová díla a osobnosti. Připomenuty jsou také výstavy, na nichž se sbírka za dobu své existence podílela,“ uvádí kurátorka výstavy a zakladatelka Sbírky architektury Radomíra Sedláková.
Vlado Milunic, Frank O. Gehry: Tančící dům v Praze, 1996, model postaven 1999
Založení sbírky definitivně naplnilo původní statut Moderní galerie Království českého, předchůdkyně dnešní Národní galerie, jež byla v roce 1901 „ustavena ... pro malířství, sochařství a architekturu“. Přestože mezi kurátory byla tehdy jména jako Pavel Janák či Josef Hlávka, architektura sbírkovým předmětem učiněna nebyla. První konkrétní pokus o založení sbírky je datován rokem 1967 – ustanovením přípravné komise, jejímiž členy byly třeba Bohuslav Fuchs či Ladislav Kesner. V praxi však po práci komise, kromě jednoho článku v časopise Československý architekt, nezůstaly žádné stopy.
Sbírka architektury pak doopravdy vznikla až od 19 let později v souvislosti s přípravou expozic ve Veletržním paláci. „V době jejího vzniku již sice existovaly architektonické sbírky Národního technického muzea, Muzea města Brna a Uměleckoprůmyslového musea, všechny se ale zabývaly převážně architekturou do roku 1941 – do vyhlášení stavební uzávěry v protektorátu Čechy a Morava. Architektura druhé poloviny 20. století stála stranou pozornosti,“ doplňuje Radomíra Sedláková.
Postupem času se podařilo nashromáždit výjimečnou kolekci dokumentující bohatý tuzemský architektonický vývoj. Mezi prvními nákupy sbírky byly například soubory k jedné nejvýraznějších staveb českého postmodernismu – novofunkcionalistickému bohnickému Domovu důchodců, ale třeba i nikdy nerealizovaný pavilon šelem a Tropikárium pro pražskou Zoologickou zahradu.
Výstava návštěvníkům nabídne výběr z bohatých fondů sbírky. V souhře kreseb, plánů, fotografií a modelů je důraz kladen především na představení konkrétních staveb – mj. Kolektivního domu v Litvínově, československého pavilonu na bruselském Expo '58, sídliště Jižní město, le Cobusierovu Unité d'habitation v Marseille nebo pražskou budovu Podniku výpočetní techniky. Expozice je dělena časově – od počátku 20. století až do současnosti. Samostatnou kapitolu výstavy tvoří i výběr historických grafik s tématy architektonických detailů, antických staveb a vedut měst.
Národní galerie v Praze: Cranach ze všech stran
Vzhledem k povaze materiálu, kdy většinu sbírkových předmětů tvoří práce na papíře, zůstává většina sbírky stále uložena v depozitáři a výroční výstava tak představuje unikátní možnost nahlédnout pod pokličku třiceti letům sběratelské práce. Zájemci o autentické informace přímo od zakladatelky sbírky Radomíry Sedlákové mohou navštívit některou z komentovaných prohlídek výstavou.
Turistickélisty.cz informovala Tereza Ježková, PR Národní galerie v Praze.
„Výstava k příležitosti 30. výročí založení sbírky architektury představuje, jak byla sbírka budována od prvních nákupů, zachycuje její vývoj a členění a představuje klíčová díla a osobnosti. Připomenuty jsou také výstavy, na nichž se sbírka za dobu své existence podílela,“ uvádí kurátorka výstavy a zakladatelka Sbírky architektury Radomíra Sedláková.
Vlado Milunic, Frank O. Gehry: Tančící dům v Praze, 1996, model postaven 1999
Založení sbírky definitivně naplnilo původní statut Moderní galerie Království českého, předchůdkyně dnešní Národní galerie, jež byla v roce 1901 „ustavena ... pro malířství, sochařství a architekturu“. Přestože mezi kurátory byla tehdy jména jako Pavel Janák či Josef Hlávka, architektura sbírkovým předmětem učiněna nebyla. První konkrétní pokus o založení sbírky je datován rokem 1967 – ustanovením přípravné komise, jejímiž členy byly třeba Bohuslav Fuchs či Ladislav Kesner. V praxi však po práci komise, kromě jednoho článku v časopise Československý architekt, nezůstaly žádné stopy.
Sbírka architektury pak doopravdy vznikla až od 19 let později v souvislosti s přípravou expozic ve Veletržním paláci. „V době jejího vzniku již sice existovaly architektonické sbírky Národního technického muzea, Muzea města Brna a Uměleckoprůmyslového musea, všechny se ale zabývaly převážně architekturou do roku 1941 – do vyhlášení stavební uzávěry v protektorátu Čechy a Morava. Architektura druhé poloviny 20. století stála stranou pozornosti,“ doplňuje Radomíra Sedláková.
Postupem času se podařilo nashromáždit výjimečnou kolekci dokumentující bohatý tuzemský architektonický vývoj. Mezi prvními nákupy sbírky byly například soubory k jedné nejvýraznějších staveb českého postmodernismu – novofunkcionalistickému bohnickému Domovu důchodců, ale třeba i nikdy nerealizovaný pavilon šelem a Tropikárium pro pražskou Zoologickou zahradu.
Karel Řepa: Výstavní pavilon v Pardubicích, 1931
Výstava návštěvníkům nabídne výběr z bohatých fondů sbírky. V souhře kreseb, plánů, fotografií a modelů je důraz kladen především na představení konkrétních staveb – mj. Kolektivního domu v Litvínově, československého pavilonu na bruselském Expo '58, sídliště Jižní město, le Cobusierovu Unité d'habitation v Marseille nebo pražskou budovu Podniku výpočetní techniky. Expozice je dělena časově – od počátku 20. století až do současnosti. Samostatnou kapitolu výstavy tvoří i výběr historických grafik s tématy architektonických detailů, antických staveb a vedut měst.
Národní galerie v Praze: Cranach ze všech stran
Vzhledem k povaze materiálu, kdy většinu sbírkových předmětů tvoří práce na papíře, zůstává většina sbírky stále uložena v depozitáři a výroční výstava tak představuje unikátní možnost nahlédnout pod pokličku třiceti letům sběratelské práce. Zájemci o autentické informace přímo od zakladatelky sbírky Radomíry Sedlákové mohou navštívit některou z komentovaných prohlídek výstavou.
Turistickélisty.cz informovala Tereza Ježková, PR Národní galerie v Praze.
(lh,turistickelisty.cz,foto NG)
