Velkolepé sousoší se sloupem Nejsvětější trojice začal budovai kamenický mistr a architekt Václav Render na vlastní náklady a podle svého návrhu v roce 1716. Po Renderově smrti v roce 1733 se dokončení díla ujali sochaři pracující v jeho dílně, mistr František Thoneck, Jan Václavu Rokický, jeho syn Jan Ignac a Antonín Scholz, který dílo v roce 1754 dokončil. Na sochařské výzdobě se podíleli především Filip Sattler, J.M.Scherhauf a Ondřej Zahner, jemuž lze připsat podstatný podíl figurální práce na sousoší.
Šestiboký trojetážový architektonický kubus, vytvářející prostor pro kapli a vyznívající ve smyslu vertikálního odlehčení kanelovaným obeliskem, vrcholí Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetím Panny Marie. Sochy světců po šesti v každém ze tří poschodí a dvanáct světlonošů na balustrádě v přízemní partii náleží k vrcholům nejen Zahnerovy tvorby, ale vůbec barokního sochařství na Moravě v 1.polovině 18.století. Sochy představují sv.Josefa, Jáchyma, Annu, Judu Tadeáše, Jana Křtitele, Jana Nepomuckého, Jana Sarkandra, Vavřince, Jeronýma, Mořice, Václava, Blažeje, Vojtěcha, Františka Xaverského, Cyrila a Metoděje, Antonína Paduánského a Jana Kapistrána. Z ikonografického rozvrhu je patrné, že šlo jednak o příbuzné Kristovy a Panny Marie, a jednak o světce, kteří měli k Olomouci vztah jako patroni tamních svatyní.
Symbolikou sloupu jsou různé stupně nebes, vrcholící až velebností Nejsvětější Trojice. Její sousoší i s níže upevněnou skupinou Nanebevzetí Panny Marie odlil v mědi a pozlatil olomoucký zlatník Jan Šimon Forstner.
Monumentální sloup s vnitřní okrouhlou kaplí a bohatou kamenickou a sochařskou výzdobou je unikátním sochařským dílem, které svýmí uměleckými kvalitami i významem přesahuje rámce města i regionu.
Podle : Pojsl Miroslav, Olomouc očima staletí
Kol., Umění baroka na Moravě a ve Slezsku