Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a Klub tradic Borovany připravilo pro návštěvníky malé setkání s tradicemi Doudlebska. Výstava „Střípky z Doudlebska“ se zaměřuje se na tradice Doudlebska, konkrétně na kroje a zpracování lnu a vlny. Koná se v klášteře v Borovanech a potrvá do 30. září 2016.
Doudlebsko je nejjižnější český národopisný region. Na severu sousedí s Blaty, na jihu jej ohraničuje Šumava a kdysi částečně poněmčelé Novohradsko. Nachází se na území mezi Vltavou a Malší, kde se v minulosti sbíhaly Vitorazská a Linecká stezka, a v pahorkatinné oblasti v okolí Ločenic, Todně a Strážkovic. Na východě sahá do povodí Stropnice až za Borovany a Trhové Sviny, na jih za Pořešín a Besednici a na západě až k oblastem při Vltavě - do okolí Kleti, kde významnými oblastmi jsou takzvané Záhorácko a Závodácko - tedy okolí Zlaté Koruny a okolí Křemže. Doudlebsko zasahuje na území okresů Český Krumlov a České Budějovice.
Doudlebsko je nejsvéráznější oblast jižních Čech. Doznívalo tu ještě podvědomí staré kmenové odlišnosti a dosud doznívá zvláštní nářečí.Je to nejen oblast formanů, ale i značně residuálních zvyků a obyčejů (např. v masopustních koledách včetně koledy šavlové) i písní a tanců, se kterými se dodnes setkáváme nejen v terénu, ale i v podání skvělých doudleb-ských folklórních souborů Doudlebanu a Doudlebánku ( Doudleby), Radosti ( Kamenný Újezd ) a českobudějovického Jihočeského souboru písní a tanců Úsvit.
Doudlebsko okouzluje dodnes nejen krásnými kroji, ale i svými vyhlášenými oku i jazýčku lahodícími hnětýnkami i „ušatými“ koláči.
Doudlebský kroj byl prostý a jednoduchý. Ženy nosily košili s rukávci, nejčastěji červenou sukni s kapsářem a množstvím spodniček, šněrovačku v barvě sukně a přes ramena barevný hedvábný šátek. Mužský kroj tvořily „praštěnky“ (žluté jelenicové kalhoty ke kolenům), modré pletené punčochy, střevíce s přezkou, krátký nebo dlouhý kabátek, v zimě kožich, „podštok“ (vysoký klobouk z prasečích chlupů). Chloubou mužského kroje byl široký opasek, s pevným terčem vpředu a s jemnou bělavou výšivkou. Doudlebské kroje (ženské i mužské) známe ve třech časově vyhraněných fázích a architektonicky typické jsou zde stavby roztroušených samot (a statků), často podobných rakouským „vierkantům"; stará dřevěná architektura se štítovými dřevy v podobě skřížených koňských hlav zanikla poměrně nedávno.
Kostel sv. Vincence stojí na hradišti Slavníkovců
Není náhodou, že místem výstavy jsou půvabné Borovany. Borovanští se o své doudlebské tradice a dědictví poctivě starají. Právě zde vzniklo jedno z prvních poválečných folklórních setkání – festival Doudlebsko tančí a zpívá v roce 1958, který pokračuje dodnes v rámci borovanského Borůvkobraní.
Podle webu Jihočeského muzea
Doudlebsko je nejjižnější český národopisný region. Na severu sousedí s Blaty, na jihu jej ohraničuje Šumava a kdysi částečně poněmčelé Novohradsko. Nachází se na území mezi Vltavou a Malší, kde se v minulosti sbíhaly Vitorazská a Linecká stezka, a v pahorkatinné oblasti v okolí Ločenic, Todně a Strážkovic. Na východě sahá do povodí Stropnice až za Borovany a Trhové Sviny, na jih za Pořešín a Besednici a na západě až k oblastem při Vltavě - do okolí Kleti, kde významnými oblastmi jsou takzvané Záhorácko a Závodácko - tedy okolí Zlaté Koruny a okolí Křemže. Doudlebsko zasahuje na území okresů Český Krumlov a České Budějovice.
Doudlebsko je nejsvéráznější oblast jižních Čech. Doznívalo tu ještě podvědomí staré kmenové odlišnosti a dosud doznívá zvláštní nářečí.Je to nejen oblast formanů, ale i značně residuálních zvyků a obyčejů (např. v masopustních koledách včetně koledy šavlové) i písní a tanců, se kterými se dodnes setkáváme nejen v terénu, ale i v podání skvělých doudleb-ských folklórních souborů Doudlebanu a Doudlebánku ( Doudleby), Radosti ( Kamenný Újezd ) a českobudějovického Jihočeského souboru písní a tanců Úsvit.
Doudlebsko okouzluje dodnes nejen krásnými kroji, ale i svými vyhlášenými oku i jazýčku lahodícími hnětýnkami i „ušatými“ koláči.
Foto z výstavy
Doudlebský kroj byl prostý a jednoduchý. Ženy nosily košili s rukávci, nejčastěji červenou sukni s kapsářem a množstvím spodniček, šněrovačku v barvě sukně a přes ramena barevný hedvábný šátek. Mužský kroj tvořily „praštěnky“ (žluté jelenicové kalhoty ke kolenům), modré pletené punčochy, střevíce s přezkou, krátký nebo dlouhý kabátek, v zimě kožich, „podštok“ (vysoký klobouk z prasečích chlupů). Chloubou mužského kroje byl široký opasek, s pevným terčem vpředu a s jemnou bělavou výšivkou. Doudlebské kroje (ženské i mužské) známe ve třech časově vyhraněných fázích a architektonicky typické jsou zde stavby roztroušených samot (a statků), často podobných rakouským „vierkantům"; stará dřevěná architektura se štítovými dřevy v podobě skřížených koňských hlav zanikla poměrně nedávno.
Kostel sv. Vincence stojí na hradišti Slavníkovců
Není náhodou, že místem výstavy jsou půvabné Borovany. Borovanští se o své doudlebské tradice a dědictví poctivě starají. Právě zde vzniklo jedno z prvních poválečných folklórních setkání – festival Doudlebsko tančí a zpívá v roce 1958, který pokračuje dodnes v rámci borovanského Borůvkobraní.
Podle webu Jihočeského muzea
(lh,turistickelisty,cz,foto Jihočeské muzeum)
Email
Tisk
