Průčelí chrámu spolu s bočními křídly o celkové délce 97 m vytváří architektonicky velice působivý celek, který má bohatou sochařskou výzdobu. V průčelí u vchodu je alegorie božských ctností - víry, naděje a lásky, autorem je německý sochař Josef Antonín Winterhalter, v nikách v průčelí jsou sochy Panny Marie s Ježíškem, sv. Štěpána, sv. Augustina a sv. Norberta. Nad horizontální římskou atikou obou křídel jsou sochy dvanácti apoštolů a sv. Šebestiána a sv. Rocha, ochránců před morem. Autorem je opět Josef Antonín Winterhalter. Při pohledu na Olomouc vynikne záměr architekta v situování poutního místa, to jest prodloužit podélnou osu kostela směrem k bývalému premonstrátskému opatství Klášterního Hradiska, vzdálenému 6 km.
V blízkosti chrámu stojí kříž věnovaný v r. 1909 prarodiči Jiřího Wolkra, pozdějšího básníka, manžely Skládalovými jako projev radosti nad narozením vnuka. S oběma bočními jednopatrovými křídly jsou po obou bocích kostela spojeny další prostory, zimní kaple a svaté schody jako připomínka 28 schodů v jeruzalémském paláci Pilátově, po nichž Kristus vystupoval před svým odsouzením.
Ve vrcholové části schodiště se nalézá krásná řezbářská práce Pieta od uničovského Jiřího Antonína Heinze. Za přesbytářem kostela je rozsáhlé nádvoří se sousoším sv. Norberta uzavřené do půlkruhu otevřeným ambitem s křížovou cestou, do jehož středu je vestavěna kaple Jména Panny Marie s centrální oválnou dispozicí uzavřenou klenbou kopule. V ambitu jsou ještě dvě menší kaple kajícníků sv. Petra a sv. Maří Magdaleny.
Svatý Kopeček je rodištěm národního umělce Karla Svolinského, žil zde malíř Bohumil Dvorský a prázdniny tu trávil básník Jiří Wolker, který zde napsal báseň Svatý Kopeček.
Podle Jaroslava Petrů - Krajinou Hané