Výstava, jejímž základem je původní výstava Muzea hlavního města Prahy „Hroby barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů“, přibližuje dramatické období tzv. doby stěhování národů v Čechách a na Moravě.Archeologický ústav Historického muzea MZM připravil novou výstavu „Poklady barbarů. Svět živých a mrtvých doby stěhování národů“. Významnou součástí výstavy je prezentace knížecí mohyly na Žuráni. Výstavní projekt si klade za cíl přiblížit návštěvníkovi období, kdy z obrovského víru migrací a posunů vznikají postupně nové etnické cekly, v nichž lze spatřovat základ současné podoby Evropy. Výstava je otevřená v Paláci šlechtičen v Brně.
Výstavní projekt má ambici přiblížit návštěvníkovi období, kdy z obrovského víru migrací a posunů vznikají postupně nové etnické celky, v nichž lze spatřovat základ současné podoby Evropy.
V roce 375 přitáhli ze středoasijských stepí do Evropy Hunové. Pod jejich tlakem se daly do pohybu germánské, sarmatské a další kmeny usedlé na různých místech Evropy. Začalo neklidné období plné zvratů, válečných střetů a přesunů velkých skupin lidí, nazývané doba stěhování národů. První uprchlíci před Huny byli Gótové, kteří vtrhli ze severovýchodu do římských provincií na Balkáně. Evropou postupně procházely další kmeny a skupiny jako Svébové, Frankové, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti, Burgundi, Langobardi a mnoho dalších.
Život lidí na našem území v době stěhování národů také jako jinde v Evropě ovlivnily migrace a míšení kulturních prvků. Archeologie o tom přináší řadu informací. Na konci doby římské kolem roku 400 n. l. zanikla dosavadní sídliště a skončila také velká žárová pohřebiště. Část obyvatel zřejmě odešla − je možné, že se připojili ke Svébům, Vandalům a Alanům, kteří se v roce 406 přesunuli do Galie a odtud až na konec tehdy známého světa, do Hispánie a severní Afriky. Na počátku doby stěhování národů v 5. století vznikají kostrová pohřebiště s hroby orientovanými západ−východ, v naprosté většině vyloupenými. V jejich inventáři jsou patrné vlivy z mnoha různých částí tehdejší Evropy, z barbarika i římských provincií.
Kolem roku 500 se na jižní části moravského území objevuje nová skupina obyvatelstva – kmen Langobardů, kteří Moravou procházeli z dolního Polabí směrem k jihu. I jejich rozsáhlé kostrové nekropole byly patrně při nebo po odchodu obyvatel ze země až na výjimky vyloupeny. Na našem území setrvali po dobu asi dvou generací, v průběhu první poloviny 6. století se pak přemístili do Pannonie a posléze severní Itálie, kde Langobardi vytvořili svůj vlastní stát. V té době však již na Moravu proniká nové etnikum – Slované, jejichž potomci pak již píší historii naší země až do dnešních dnů.
V archeologické sbírce MZM je z tohoto období uložena řada významných nálezových souborů, z nichž nejdůležitější jsou na výstavě i prezentovány: v prvé řadě je třeba jmenovat inventář knížecího hrobu z Blučiny, obsahujících množství zlatých a stříbrných předmětů zdobených drahými kameny, k němuž analogie jsou spatřovány v hrobu franského krále Childericha v Tournai; představeny jsou nálezy z knížecích hrobek ukrytých pod impozantní mohylou na Žuráni (zajímavostí je, že část z nich byla získána již v počátcích archeologického bádání na Moravě, v roce 1853); významnou kolekcí jsou nálezy z jednoho z největších langobardských pohřebišť na Moravě v Holubicích; unikátním souborem je inventář hrobu kovotepce z Brna-Kotlářské ulice. Všechny jmenované soubory jsou opakovaně prezentovány na zahraničních tematických výstavách celoevropského rozsahu.
V brněnské výstavě je – vyjma několika menších nálezových celků a souboru z Blučiny, který byl vystaven i v pražské výstavě „Hroby barbarů“ – moravským nálezům věnována samostatná místnost v závěru výstavy. Tyto nálezy (soubor ze Žuráně, nálezy z langobardských pohřebišť) podtrhují význam a specifika Moravy v samém závěru bouřlivého období stěhování národů.
Výstavní projekt má ambici přiblížit návštěvníkovi období, kdy z obrovského víru migrací a posunů vznikají postupně nové etnické celky, v nichž lze spatřovat základ současné podoby Evropy.
V roce 375 přitáhli ze středoasijských stepí do Evropy Hunové. Pod jejich tlakem se daly do pohybu germánské, sarmatské a další kmeny usedlé na různých místech Evropy. Začalo neklidné období plné zvratů, válečných střetů a přesunů velkých skupin lidí, nazývané doba stěhování národů. První uprchlíci před Huny byli Gótové, kteří vtrhli ze severovýchodu do římských provincií na Balkáně. Evropou postupně procházely další kmeny a skupiny jako Svébové, Frankové, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti, Burgundi, Langobardi a mnoho dalších.
Foto z výstavy
Život lidí na našem území v době stěhování národů také jako jinde v Evropě ovlivnily migrace a míšení kulturních prvků. Archeologie o tom přináší řadu informací. Na konci doby římské kolem roku 400 n. l. zanikla dosavadní sídliště a skončila také velká žárová pohřebiště. Část obyvatel zřejmě odešla − je možné, že se připojili ke Svébům, Vandalům a Alanům, kteří se v roce 406 přesunuli do Galie a odtud až na konec tehdy známého světa, do Hispánie a severní Afriky. Na počátku doby stěhování národů v 5. století vznikají kostrová pohřebiště s hroby orientovanými západ−východ, v naprosté většině vyloupenými. V jejich inventáři jsou patrné vlivy z mnoha různých částí tehdejší Evropy, z barbarika i římských provincií.
Kolem roku 500 se na jižní části moravského území objevuje nová skupina obyvatelstva – kmen Langobardů, kteří Moravou procházeli z dolního Polabí směrem k jihu. I jejich rozsáhlé kostrové nekropole byly patrně při nebo po odchodu obyvatel ze země až na výjimky vyloupeny. Na našem území setrvali po dobu asi dvou generací, v průběhu první poloviny 6. století se pak přemístili do Pannonie a posléze severní Itálie, kde Langobardi vytvořili svůj vlastní stát. V té době však již na Moravu proniká nové etnikum – Slované, jejichž potomci pak již píší historii naší země až do dnešních dnů.
V archeologické sbírce MZM je z tohoto období uložena řada významných nálezových souborů, z nichž nejdůležitější jsou na výstavě i prezentovány: v prvé řadě je třeba jmenovat inventář knížecího hrobu z Blučiny, obsahujících množství zlatých a stříbrných předmětů zdobených drahými kameny, k němuž analogie jsou spatřovány v hrobu franského krále Childericha v Tournai; představeny jsou nálezy z knížecích hrobek ukrytých pod impozantní mohylou na Žuráni (zajímavostí je, že část z nich byla získána již v počátcích archeologického bádání na Moravě, v roce 1853); významnou kolekcí jsou nálezy z jednoho z největších langobardských pohřebišť na Moravě v Holubicích; unikátním souborem je inventář hrobu kovotepce z Brna-Kotlářské ulice. Všechny jmenované soubory jsou opakovaně prezentovány na zahraničních tematických výstavách celoevropského rozsahu.
V brněnské výstavě je – vyjma několika menších nálezových celků a souboru z Blučiny, který byl vystaven i v pražské výstavě „Hroby barbarů“ – moravským nálezům věnována samostatná místnost v závěru výstavy. Tyto nálezy (soubor ze Žuráně, nálezy z langobardských pohřebišť) podtrhují význam a specifika Moravy v samém závěru bouřlivého období stěhování národů.
(jv,jihomoravskenovinky.cz & lh,turistickélisty.cz,foto Moravské zemské muzeum)
