Tvorba depresemi zmítaného umělce

Zanedlouho, ve čtvrtek 28. dubna Galerie Slováckého muzea otevře zbrusu novou výstavu. Téměř po sto letech bude veřejně představeno velmi rozsáhlé dílo Quida Kociána. Muže, který se svým výrazným projevem zapsal do kontextu českého sochařství na přelomu 19. a 20. století. Byl vynikající modelér s geniální prostorovou představivostí, což zcela přehledně dokladuje jeho celoživotní tvorba. Výstava ponese punc krásy a jedinečnosti. Více než osmdesát artefaktů totiž nejen že pochází ze soukromé sbírky, ale jejich majitel nechal sochy nově odlít do bronzu a zachránil tak existenci původních sádrových skic a modelů. Milovníci umění mají tudíž možnost seznámit se s výjimečným dílem, které rozhodně patří k pokladům českého výtvarného umění.

„Kocián vystudoval C. a k. sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, poté se vzdělával na pražské umělecko-průmyslové škole a odtud přešel do sochařské speciálky k J. V. Myslbekovi. Pod jeho vedením prokázal svůj mimořádný talent, a tak nebylo divu, že svého profesora následoval i na Akademii výtvarných umění v Praze, když tam byl konečně otevřený sochařský obor,“ přiblížila Marie Martykánová, kurátorka výstavy, která je opředena fatálním životním okamžikem, který Kociána provázel až do konce jeho života. „Důvodem byla socha Šárky, za kterou Kocián v roce 1897 obdržel 1. cenu Akademie umění. Jeden z výtvarných kritiků napsal, že žák předčil svého učitele. Myslbek to neunesl, považoval to za urážku a za přispění ješitnosti se ostře vůči Kociánovi vyhranil, což vedlo k jejich definitnímu konci spolupráce,“ popsala Martykánová skutečnost tedy 23letého mladíka.


I když mladí je úzce spojené s tvůrčím odhodláním prosadit se, v jeho nitru byl nesporně položen základní kámen následně se nabalujících osudových křivd, které se častokrát odrážely v jeho tvorbě. „Přes všechno zklamání Kocián usilovně pracoval na svém dalším vývoji. Prokázal, že má schopnosti osobitého projevu, což mu také přineslo i řadu ocenění spojených s příspěvky na stipendijní pobyty v Itálii, Německu a Francii. Všechna díla vykazují harmonické propojení tvůrčího umu a sochařské geniality,“ konstatovala Martykánová s dovětkem nad jeho dílem Mrtvý Ábel. „Je to jeho nejkrásnější práce. Je úžasná nejen v ohledu velikosti, ale i pocitu, když se na něj díváte, co z něho vychází.“


V kombinaci s poznáním jeho osobnosti se jistě zařadí tato výstava mezi ty výjimečné. „I jeho dílo Umělcův úděl, je velmi dramaticky zpracováno. Jasně dokazuje, že častokrát život umělce provází nedostatek zajištění primárních životních potřeb, které zobrazuje symbolickým ukusováním malířské palety. Častokrát se v pracích odráží jeho narušená psychika a labilnost. Projevují se všechny křivdy a nespravedlnost, kterou si snad nesl po nečekaném rozchodu s Myslbekem. Kdo ví, jakým směrem by se ubírala jeho dráha nebýt tohoto okamžiku,“ zhodnotila Martykánová také odvrácenou tvář života umělce, který od roku 2000 zažívá svoji galerijní renesanci, bohužel s trpkým dovětkem In memoriam.

Součástí čtvrtečního programu bude také otevření výstavy s názvem Strom v prvním patře galerie. Bude v duchu vzpomínání, jelikož si připomeneme 130. výročí od narození Jindřicha Pruchy, rodáka z Uherského Hradiště. Výstavu obrazů 40 autorů z celé České republiky, kteří se hlásí k jeho nadčasové tvorbě, otevře doc. Petr Veselý, akademický malíř z Brna.

Turistickélisty.cz informoval Pavel Princ,Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.