Železniční mosty jsou ve srovnání s mosty silničními podstatně méně známé. Běžný cestující vlakem o nich většinou při jejich přejezdu mnohdy ani neví a z oken vlaku je navíc může pozorovat jen velmi obtížně. Železniční tratě často vedou v členitém terénu mimo ostatní komunikace, takže ani automobilista je nemusí dobře vidět (ten díky zákazu stání na mostech nezná většinou ani silniční mosty). Poněkud jiná je situace u našeho patrně vůbec nejdelšího železničního viaduktu mezi Lipníkem nad Bečvou (dnes tvoří Jezernice součást aglomerace) a Hranicemi na historické trati z Vídně do polské Bochnie. Ten totiž vede souběžně se silniční komunikací.


Viadukt tvoří součást bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž první úsek byl dán do provozu roku 1837. Pro finanční potíže se však jezernický viadukt dokončil až o 5 let později, ale do provozu byl uveden až v roce 1847, při zprovoznění tratě z Lipníku do Bohumína. Sestává z celkem 35 větších oblouků o světlosti 7,59 metru a 7 menších půlkruhových oblouků o světlosti 5,69, když tloušťka kleneb je 0,63 metru. Opěry jsou prodlouženy rovnoběžnými křídly. Zároveň jde v podstatě o mosty dva: starší cihlový, který byl později zdvojen mostem kamenným. Ten byl postaven v roce 1873 (při stavbě druhé koleje) a je téměř kopií cihlového. Na jeho čelní zdi je pak dochována pamětní deska z roku 1873. Viadukt přemosťuje jak potok Jezernici na její pouti z Oderských vrchů do blízké Bečvy, tak místní komunikaci. Celková délka viaduktu činí 426,33 metrů, celková šířka 8,8 metru (samotná šířka kolejiště pak činí 8 metrů) a výška až 10,6 metru.


Obec Jezernice, podle níž se viadukt nazývá, je vzdálena asi 1 km. Právě bujná vegetace kolem potoka brání celkovému fotografování mostu, které je možné jen v zimních měsících. Cihly - z nichž jsou původní části viaduktu - byly jako materiál k železničním mostům použity ještě například ve Znojmě (na náš nejvyšší železniční most), dále při stavbě nadjezdů trati Brno -Znojmo, cihelné valbičky byly i s litinovými konstrukcemi nadjezdů sneseny z trati Brno-Kojetín.


V rámci modernizace úseku tratě Přerov - Hranice na II. tranzitním železničním koridoru byly v letech 1999 – 2001 oba viadukty u obce Jezernice rekonstruovány. Objekty vykazovaly klasické poruchy běžné u kamenného zdiva na jakýchkoliv klenutých mostech: vypadané spáry, trhliny v pilířích, podélné trhliny v klenbách, utržené klenební věnce, vykloněné průčelní zdivo, apod.

Nejvyšší kamenný viadukt v Čechách je na trati "sázavského pacifiku" u Žampachu

Kamenný viadukt byl kompletně sanován (injektáž, spárování, kleštiny Helifix, nová železobetonová deska, hydroizolace). U cihelného viaduktu byla sanována spodní stavba (injektáž, spárování, vysokopevnostní kleštiny Helifix). Vzhledem k degradaci cihelného zdiva bylo nutné klenby vybourat a vyzdít nové, na lícní straně z mrazuvzdorných cihel. Hlavní nosnou konstrukci pak tvoří železobetonové klenby, kotvené do cihelných kleneb kovovou sítí. Čelní zdi byly znovu postaveny z původních kamenů. Mostovka byla vytvořena nasazenou železobetonovou deskou, která most rozšířila na 10,7 metru (místy až na 12,3 metru) a stala se podkladem pro hydroizolaci.