První písemná zmínka o obci a zároveň také o farnosti (patří k nejstarším v regionu) je ze 14. století v souvislosti s obdarováním štípského kostela Ješkem ze Šternberka. O původu poutního místa ve Štípě je záznam v Pamětní knize farnosti fryštácké. Zde je uvedeno, že z malého kostelíka v nedalekém Kostelci záhadně zmizela vzácná soška Panny Marie s Ježíškem, kterou nalezl náhodný oráč ozářenou ve štípském háji na místě, kde věřící postavili malou kapličku a tuto časem přebudovali na gotický kostelík. Poutě k Panně Marii do Štípy se předpokládají již od 14. století. Později se tento kostelík stal hrobkou pro hraběcí rod Seilernů a do současnosti se z něj dochovala jen chrámová loď.

Výstavba nového kostela ve Štípě začala v roce 1616 a byla umožněna mecenášstvím paní Lukrecie Nekešové, majitelky lukovského panství, která před svou smrtí zavázala svého manžela Albrechta  z Valdštejna, aby ve Štípě vybudoval velký kostel s klášterem k rozšíření mariánské úcty. Na přání paní Lukrecie měla být do nového kostela přenesena soška Panny Marie Štípské, která dnes patří do trojice nejstarších mariánských soch na Moravě.


K této události se váže také pozoruhodný příběh: slavnostního přenesení zázračné sošky Panny Marie Štípské po dokončení stavby kostela v roce 1764 se zúčastnilo okolo 35 tisíc věřících. Z dochovaných pramenů se traduje, že „při přenášení milostné sošky mohli poutníci vidět zvláštní úkaz na obloze - vedle slunce byly dvě jasně zářící hvězdy“. Výpověď o této pozoruhodné události dokonce stvrdili svými podpisy mnozí očití svědci na pergamenové listině z roku 1799.

Jednolodní orientovaná stavba s čtyřbokou věží nad průčelím vznikla pravděpodobně podle plánů významného architekta Josefa Ignáce Cyraniho z Bolleshausu.

Hlavní oltář se skládá ze sarkofágové menzy. Nad svatostánkem v prosklené vitríně je uložena vzácná gotická socha Panny Marie s Ježíškem. Po stranách klečí vlevo archanděl Gabriel tradičně s lilií v ruce (symbolizuje zvěstování o neposkvrněném početí Panny Marie), vpravo pak archanděl Michael s ohnivým mečem, neboť je andělem smrti a Boží spravedlnosti. Za hlavním oltářem si můžeme prohlédnout sochy sv. Josefa, sv. Alžběty, sv. Anny a sv. Jáchyma.



Klenbu zdobí výjev Nanebevzetí Panny Marie a Navštívení Panny Marie a obrazy mezi nimi znázorňují tři ctnosti: víru, naději a lásku a nástroje umučení Páně.

Kněžiště o délce 21 metrů má po stranách chórové lavice. Pod obětním stolem je vchod do bývalé hraběcí hrobky. V kapli Bolestné Panny Marie (někdy též nazývané křestní) na levé straně presbytáře se nachází mramorovaný oltář s pietou z roku 1896 z umělecké dílny Mayerů v Mnichově. Kaple sv. Marie Magdalény je zdobena jejím obrazem od neznámého malíře a sochami sv. Pavla s havranem a sv. Antonína s laní, pocházející z roku 1760.

Kaple na pravé straně je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Vidět zde můžeme především vyobrazení tohoto světce, jak zpovídá královnu Žofii, od olomouckého malíře Františka Wagnera z roku 1760, dále sochy sv. Františka Serafinského a sv. Bruna.

Na jižní straně směrem k hlavnímu oltáři se nachází ojedinělý monumentálně koncipovaný empírový náhrobek hraběte Augusta ze Seilernu a jeho manželky Marie Karoliny. Naproti němu si můžeme povšimnout také oltáře Božského Srdce Páně. Nechal jej na vlastní náklady zhotovit patron kostela hrabě František Seilern roku 1884 na památku úmrtí své zesnulé manželky Heleny.

Nynější varhany pořídil taktéž hrabě Seilern a pocházejí z roku 1890. Tento nástroj patří k jejich největším a nejkvalitnějším dochovaným dílům varhanářů Františka Čapka a Maxe Zachistala z Kremže.

Tato památka je nejen cenným historickým a uměleckým dílem, ale i nádherným odkazem našich předků, neboť zde nacházelo a stále nachází pomoc, útěchu i uzdravení mnoho věřících. Důkazem toho jsou zápisy o zázračných uzdraveních a podle pamětníků také hole, berle a děkovné tabulky, které se dříve nacházely na stěnách za hlavním oltářem.