První premonstrátky přišly z porýnského Dűnnwaldu. Doksany se těšily přízni vládnoucích Přemyslovců nejen po hmotné stránce, což dokazuje mimo jiné to, že sestrám byly svěřovány na vychování královské dcery včetně (pozdější svaté) Anežky České. Klášter sdílel osudy své země, jejíž pohromy byly i pohromami kláštera, a rozkvět pochopitelně nacházel odraz i v rozkvětu kláštera. Za husitských válek musely sestry Doksany opustit, ale po asi pětiletém exilu se vrátily.
Když za Třicetileté války získal strahovský opat Questenberk v Magdeburku ostatky svatého Norberta, byly přivezeny na podzim roku 1626 nejprve do Doksan a odtud v květnu následujícího roku 1627 na Strahov, kde jsou uloženy dodnes. Doksanští probošti získali roku 1628 právo infule a roku 1738 byli povýšeni k důstojnosti opatské. Roku 1782 byl kvetoucí klášter s 49 sestrami císařem Josefem II. zrušen.
Ze středověkých budov konventu se dochovala vyjímečná románská bazilika z 12.století. Je to trojlodní bazilika s transeptem, ukončeným na severu a jihu apsidami.K východní straně transeptu přiléhá na východní straně dvojice kaplí na čtvercovém půdorysu. Severní románská věž se dochovala v celé své původní výšce a jižní do úrovně prvního patra. Přízemí západního prostoru baziliky zaujímá románská krypta.
Krypta je dispozičně pětilodní, se čtyřmi řadami sloupků s hlavicemi a s válcovitými polygonálními zdvojenými dříky.
Nad kryptou je umístěn kůr, původně empora konventu premonstrátek, přístupná schodištěm v síle zdiva. Ze severu vede do severní boční lodi románský portál, u jižního vstupu do kostela je uložena románská konzola s hlavou lva a část románské palmetové hlavice.
Vnitřní vzhled chrámu je vrcholně barokní, postavený především na bohaté štukové výzdobě. Hlavní oltář byl vyzdoben sochami od Františka Preisse a obrazem Petra Brandla z roku 1707. Na bočních oltářích jsou obrazy Jana Kryštofa Lišky z roku 1708. Výzdoba byla ukončena před rokem 1729.
V prostoru dnešního kostela severně od kanonie stál původně románský kostel sv.Petra a Pavla, přestavěný v roce 1726 Oktaviánem Broggiem. Kostel patrně signalizuje polohu doprovodného laického osídlení.
Klášter nejprve sloužil jako kasárna, později přešel do šlechtických rukou. V době totality patřil celý areál státu, v části kláštera byl státní statek. Doksanský klášter kdysi, v roce 1162, vdechnul život klášteru sester na krakovském předměstí Zwierzyniec a právě odtud byl roku 1998 zásluhou polských sester obnoven život kontemplativních premonstrátek v Doksanech jako na jediném místě u nás.
V roce 1997 odkoupil strahovský klášter od státu severní část bývalého konventu a začala se plánovat její rekonstrukce. Otec opat Michael Pojezdný požádal krakovskou kanonii, aby poslala sestry k obnově svého mateřského kláštera. S požehnáním strahovského opata, převorky krakovského kláštera a generální představené Kongregace zahájily 31. 1. 1998 společný život čtyři sestry (2 z Polska, 2 z Čech) - prozatímně v budově doksanské fary. Komunita se začala postupně rozrůstat a formovat.
V kostele sv. Jana Křtitele najdete pozoruhodnou výzdobu
Od prosince 1998 do prosince 2002 probíhaly základní práce v zakoupené části objektu a bylo dokončeno západní křídlo kláštera, které již mohlo sloužit životu sester. V lednu 2003 se do této části komunita mohla nastěhovat a 30.ledna 2003 prožít slavnostní posvěcení.
Podle : web NPÚ
Kol., Encyklopedie českých klášterů