Důležitou osobností mezi kladenskými botaniky byl Josef Šindelář (1894 - 1987). O jeho práci a životě vypráví výstava Šindelářova květena Kladenska po 75 letech, která byla zahájena minulý čtvrtek ve Sládečkově vlastivědném muzeu.
Plakát k výstavě
Josef Šindelář se narodil v Kročehlavech u Kladna do rodiny výpravčího vlaků buštěhradské dráhy Bedřicha Šindeláře a Anastázie, roz. Kočové, dcery kladenského hutního dozorce. Absolvoval Gymnázium ve Slaném a začal studovat medicínu na lékařské fakultě v Praze, studium mu však ukončila 1. světová válka. Josef Šindelář byl odvelen na východní frontu, ale již v listopadu 1914 byl těžce raněn a následně zajat na Haliči. Po uzdravení prošel zajateckými tábory a v roce 1916 se přihlásil do řad čs. legií. Zažil jak ústup z Ukrajiny, tak i tvrdé boje proti sovětským vojskům na Sibiři. Do vlasti se vrátil v červnu 1920 jako poručík zdravotní služby, vojenskou kariéru pak ukončil v hodnosti štábního kapitána v dubnu 1927. V říjnu 1928 se Josef Šindelář oženil s Marií Sládečkovou, dcerou ředitele měšťanské školy ve výslužbě a správce budovaného kladenského městského muzea Antonína Sládečka. Pracoval jako úředník, jeho mysl a volný čas vyplňovala ale především botanika zdejšího kraje. Stal se jak členem zastřešující Čs. botanické společnosti v Praze, tak i Přírodovědecké společnosti v Kladně. Výsledky botanických výzkumů popularizoval od roku 1937 na stránkách Vlastivědného sborníku okresu slánského a kladenského, v roce 1941 vyšla jeho Studie květeny v okolí Kladna.
Během války se Josef Šindelář zařadil k odbojovým pracovníkům a zůstal u nich i po roce 1945. Nejprve působil jako tajemník Spolku Čs. červeného kříže v Kladně, poté přešel na místo tajemníka krajské odbočky Svazu národní revoluce (SNR). Tyto spolky v Kladně zanikly nedlouho po nástupu komunistů k moci a po únoru 1948 začal být vyšetřován StB i Josef Šindelář. Jeho protikomunistická činnost byla ukončena v prosinci roku 1957 odsouzením ke 12 letům vězení v procesu František Jungr a spol. Naštěstí pro něj přišla v květnu 1960 amnestie prezidenta republiky.
Botanice a herbářům zůstal věrný až takřka do konce života, kdy žil již v Brně. Soudně očistit své jméno se mu do konce života však nepodařilo (to se stalo až ve změněných společenských podmínkách v roce 1991).
Druhá část výstavy přibližuje botanickou práci Josefa Šindeláře a její přínos pro současnou kladenskou botaniku. Základem pro výstavu se stala kniha Josefa Šindeláře Studie květeny v okolí Kladna a můžeme se zde dočíst o květnatých stráních u Hnidous a v okolí, o stepních útvarech u Pcher a Sak nebo důlních haldách, rumištích a dalších botanických lokalitách, jak je poznal Josef Šindelář. O údolí Volešky např. píše: Vstoupíme do údolí a strání lesa Volešky, která je dnes bažantnicí, z větší části nepřístupnou širší veřejnosti. V ní nalezl ředitel Lichtnecker v roce 1882 jediný exemplář tořiče muchonosného, jehož květy se podobají sedící mouše. V lesním úvoze, přímo na cestě, nalezneme mnoho ledence luštinatého, krvavce a sasanky lesní. Kromě toho setkáme se zase v lese s hojným porostem vítodu žlutého (zimostrázku). Zatímco ve Volešce a dalších údolích poblíž Libušína se nám dochovaly krásné lesy s bohatým bylinným podrostem, které až na nějaké výjimky odpovídají dřívějšímu stavu, ostatní lokality takové štěstí neměly. Nejvíc utrpěly bažinné biotopy, které byly v minulosti odvodněny v rámci meliorací, případně rozorány, a smutný osud potkal také většinu někdejších pastvin – vzhledem k útlumu pastvy většinou zarostly lesem a s nimi zmizely i vzácné rostlinné druhy.
Ve výstavě si prohlédneme položky rostlin z dochovaného Šindelářova herbáře, zapůjčeného z Herbářových sbírek Univerzity Karlovy, i ukázky současných sběrů, dále letecké mapy a vycpaniny zvířat typických pro daná území.
Zákoutí kladenské přírody a život Josefa Šindeláře si můžeme připomínat do 8. května 2016. Srdečně zveme!
Turistické listy informovala Ivana Zágnerová, pedagog volného času,Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně.
Josef Šindelář se narodil v Kročehlavech u Kladna do rodiny výpravčího vlaků buštěhradské dráhy Bedřicha Šindeláře a Anastázie, roz. Kočové, dcery kladenského hutního dozorce. Absolvoval Gymnázium ve Slaném a začal studovat medicínu na lékařské fakultě v Praze, studium mu však ukončila 1. světová válka. Josef Šindelář byl odvelen na východní frontu, ale již v listopadu 1914 byl těžce raněn a následně zajat na Haliči. Po uzdravení prošel zajateckými tábory a v roce 1916 se přihlásil do řad čs. legií. Zažil jak ústup z Ukrajiny, tak i tvrdé boje proti sovětským vojskům na Sibiři. Do vlasti se vrátil v červnu 1920 jako poručík zdravotní služby, vojenskou kariéru pak ukončil v hodnosti štábního kapitána v dubnu 1927. V říjnu 1928 se Josef Šindelář oženil s Marií Sládečkovou, dcerou ředitele měšťanské školy ve výslužbě a správce budovaného kladenského městského muzea Antonína Sládečka. Pracoval jako úředník, jeho mysl a volný čas vyplňovala ale především botanika zdejšího kraje. Stal se jak členem zastřešující Čs. botanické společnosti v Praze, tak i Přírodovědecké společnosti v Kladně. Výsledky botanických výzkumů popularizoval od roku 1937 na stránkách Vlastivědného sborníku okresu slánského a kladenského, v roce 1941 vyšla jeho Studie květeny v okolí Kladna.
Během války se Josef Šindelář zařadil k odbojovým pracovníkům a zůstal u nich i po roce 1945. Nejprve působil jako tajemník Spolku Čs. červeného kříže v Kladně, poté přešel na místo tajemníka krajské odbočky Svazu národní revoluce (SNR). Tyto spolky v Kladně zanikly nedlouho po nástupu komunistů k moci a po únoru 1948 začal být vyšetřován StB i Josef Šindelář. Jeho protikomunistická činnost byla ukončena v prosinci roku 1957 odsouzením ke 12 letům vězení v procesu František Jungr a spol. Naštěstí pro něj přišla v květnu 1960 amnestie prezidenta republiky.
Botanice a herbářům zůstal věrný až takřka do konce života, kdy žil již v Brně. Soudně očistit své jméno se mu do konce života však nepodařilo (to se stalo až ve změněných společenských podmínkách v roce 1991).
Druhá část výstavy přibližuje botanickou práci Josefa Šindeláře a její přínos pro současnou kladenskou botaniku. Základem pro výstavu se stala kniha Josefa Šindeláře Studie květeny v okolí Kladna a můžeme se zde dočíst o květnatých stráních u Hnidous a v okolí, o stepních útvarech u Pcher a Sak nebo důlních haldách, rumištích a dalších botanických lokalitách, jak je poznal Josef Šindelář. O údolí Volešky např. píše: Vstoupíme do údolí a strání lesa Volešky, která je dnes bažantnicí, z větší části nepřístupnou širší veřejnosti. V ní nalezl ředitel Lichtnecker v roce 1882 jediný exemplář tořiče muchonosného, jehož květy se podobají sedící mouše. V lesním úvoze, přímo na cestě, nalezneme mnoho ledence luštinatého, krvavce a sasanky lesní. Kromě toho setkáme se zase v lese s hojným porostem vítodu žlutého (zimostrázku). Zatímco ve Volešce a dalších údolích poblíž Libušína se nám dochovaly krásné lesy s bohatým bylinným podrostem, které až na nějaké výjimky odpovídají dřívějšímu stavu, ostatní lokality takové štěstí neměly. Nejvíc utrpěly bažinné biotopy, které byly v minulosti odvodněny v rámci meliorací, případně rozorány, a smutný osud potkal také většinu někdejších pastvin – vzhledem k útlumu pastvy většinou zarostly lesem a s nimi zmizely i vzácné rostlinné druhy.
Ve výstavě si prohlédneme položky rostlin z dochovaného Šindelářova herbáře, zapůjčeného z Herbářových sbírek Univerzity Karlovy, i ukázky současných sběrů, dále letecké mapy a vycpaniny zvířat typických pro daná území.
Zákoutí kladenské přírody a život Josefa Šindeláře si můžeme připomínat do 8. května 2016. Srdečně zveme!
Turistické listy informovala Ivana Zágnerová, pedagog volného času,Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně.
(lh,turistické listy,foto Sládečkovo muzeum)
