Vlastivědné muzeum Nymburk si připomene 20. výročí úmrtí Bohumila Hrabala (1914-1997) výstavou s názvem Knižní svět Bohumila Hrabala. Představuje dostupné knižní publikace jak české, tak cizojazyčné, od prvních vydání po nejnovější z 21. století. Výstava se koná od 3.2.2017 do 31.05.2017 09.00 h - 17.00 h.
Bohumil Hrabal začal ve 2. polovině 30. letech přispívat do Nymburských a Občanských listů, nejprve básněmi, později přibyla i próza a eseje (Také Nymburk, Suomi, Naše demokracie). První neúspěšný pokus o knižní vydání sbírky básní Ztracená ulička ukončilo znárodnění tiskárny Miroslava Hrádka v roce 1948.
Jako spisovatel se Hrabal poprvé objevil v samizdatovém almanachu Život je všude v roce 1956. Vedle Josefa Škvoreckého nebo básníka Jana Zábrany se v almanachu objevil text Nad prózami Bohumila Hrabala, jejíž autor, tehdy dvacetiletý Václav Havel, odhalil velikost tohoto spisovatele. Ve stejném roce vyšly jako příloha Zpráv Spolku českých bibliofilů dvě povídky v nákladu 250 výtisků, doplněných dvěma kresbami Kamila Lhotáka. To už je možné považovat za první oficiální vydání jeho textů.
Širší veřejnosti se však uvedl teprve v roce 1963 souborem povídek Perlička na dně, původně zamýšlené vydání sbírky povídek Skřivánci na niti v roce 1959 bylo v poslední fázi zrušeno. Poté následovaly alespoň jednou ročně další tituly – Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Automat, Toto město je ve společné péči obyvate a Morytáty a legendy. Literární kritici a čtenáři byli okouzleni, po desetiletí socialistického realismu se objevil autor s úplně jiným pohledem na svět, všem tak blízkým. Současně se jeho texty začaly překládat, nejprve do sousedních jazyků, od 2. poloviny 60. let najdeme na titulních listech Hrabalových překladů nápisy Roma, Torino, Istanbul, Kobenhavn, Santiago de Chile, Helsinki, Amsterdam, Atheny, London nebo Paris.
Po roce 1968 skončilo pro Hrabala období besed a autorských čtení, stal se „spisovatel v likvidaci“. Již připravené knihy Domácí úkoly a Poupata byly roku 1970 skartovány. Paradoxně tak získal čas, aby napsal další skvělá díla, za pár let vydávání totiž jeho zásuvky cely prázdnotou. Československá státní nakladatelství Hrabala sice nevydávala, ale starší i nové texty vydávala nakladatelství exilová, samizdatová a oficiální zahraniční (včetně Bukurešti, Budapešti a Zagrebu).
V Československu vydávaná díla po roce 1975 mohla vycházet až po četných cenzurních a autocenzurních zásazích. Přestože texty byly okleštěné, stále se jednalo o díla překračující průměr své doby, což dokazovaly dlouhé fronty čtenářů o knižním čtvrtku, doufajících, že na ně zbyde výtisk nové Hrabalové knihy. Vycházela především vzpomínková próza, nejprve v roce 1976 Postřižiny, o dva roky později Slavnosti sněženek, rok nato Krasosmutnění a roku 1981 Harlekýnovy milióny.
Oficiálně ještě vyšly Kluby poezie, Domácí úkoly z pilnosti, a Život bez smokingu a výbory povídek Každý den zázrak, Hovory lidí, Můj svět a Chcete vidět zlatou Prahu? (1989). V samizdatu vycházely velká díla jako Obsluhoval jsem anglického krále (1973, Petlice), Něžný barbar a Městečko, kde se zastavil čas (1974 tamtéž) a Příliš hlučná samota (1977, Expedice). V exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu vydávali od roku 1986 trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky.
Samizdatové přátelství s nakladatelem Václav Kadlecem přerostlo v 90. letech ve spolupráci na vydávání Sebraných spisů Bohumila Hrabala. V rozmezí let 1992 a 1997 vyšlo celkem 19 svazků. Kadlecovo nakladatelství Pražská imaginace zároveň vydávalo i nové Hrabalovy texty Listopadový uragán, Ponorné říčky, Růžový kavalír, Aurora na mělčině, Večerníčky pro Cassia a Texty.
Po roce 1989 se Hrabalovi otevřel nový svět, velká československá nakladatelství vydávala dříve nedostupné knihy v desetitisícových nákladech, osvědčení zahraniční vydavatelé překládali ostošest a přidávali se i noví, např. Izrael, Čína, Japonsko.
Od roku 2014 vydává Mladá fronta Spisy Bohumila Hrabala, v sedmi svazcích má obsáhnout „základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu“. Víte, že Hrabal napsal v roce 1965 pro Knihovničku Mateřídoušky povídku Kopretina? Přijďte se od 3. února podívat do nymburského muzea a dozvíte se víc.
Bohumil Hrabal začal ve 2. polovině 30. letech přispívat do Nymburských a Občanských listů, nejprve básněmi, později přibyla i próza a eseje (Také Nymburk, Suomi, Naše demokracie). První neúspěšný pokus o knižní vydání sbírky básní Ztracená ulička ukončilo znárodnění tiskárny Miroslava Hrádka v roce 1948.
Jako spisovatel se Hrabal poprvé objevil v samizdatovém almanachu Život je všude v roce 1956. Vedle Josefa Škvoreckého nebo básníka Jana Zábrany se v almanachu objevil text Nad prózami Bohumila Hrabala, jejíž autor, tehdy dvacetiletý Václav Havel, odhalil velikost tohoto spisovatele. Ve stejném roce vyšly jako příloha Zpráv Spolku českých bibliofilů dvě povídky v nákladu 250 výtisků, doplněných dvěma kresbami Kamila Lhotáka. To už je možné považovat za první oficiální vydání jeho textů.
Širší veřejnosti se však uvedl teprve v roce 1963 souborem povídek Perlička na dně, původně zamýšlené vydání sbírky povídek Skřivánci na niti v roce 1959 bylo v poslední fázi zrušeno. Poté následovaly alespoň jednou ročně další tituly – Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Automat, Toto město je ve společné péči obyvate a Morytáty a legendy. Literární kritici a čtenáři byli okouzleni, po desetiletí socialistického realismu se objevil autor s úplně jiným pohledem na svět, všem tak blízkým. Současně se jeho texty začaly překládat, nejprve do sousedních jazyků, od 2. poloviny 60. let najdeme na titulních listech Hrabalových překladů nápisy Roma, Torino, Istanbul, Kobenhavn, Santiago de Chile, Helsinki, Amsterdam, Atheny, London nebo Paris.
Po roce 1968 skončilo pro Hrabala období besed a autorských čtení, stal se „spisovatel v likvidaci“. Již připravené knihy Domácí úkoly a Poupata byly roku 1970 skartovány. Paradoxně tak získal čas, aby napsal další skvělá díla, za pár let vydávání totiž jeho zásuvky cely prázdnotou. Československá státní nakladatelství Hrabala sice nevydávala, ale starší i nové texty vydávala nakladatelství exilová, samizdatová a oficiální zahraniční (včetně Bukurešti, Budapešti a Zagrebu).
V Československu vydávaná díla po roce 1975 mohla vycházet až po četných cenzurních a autocenzurních zásazích. Přestože texty byly okleštěné, stále se jednalo o díla překračující průměr své doby, což dokazovaly dlouhé fronty čtenářů o knižním čtvrtku, doufajících, že na ně zbyde výtisk nové Hrabalové knihy. Vycházela především vzpomínková próza, nejprve v roce 1976 Postřižiny, o dva roky později Slavnosti sněženek, rok nato Krasosmutnění a roku 1981 Harlekýnovy milióny.
Oficiálně ještě vyšly Kluby poezie, Domácí úkoly z pilnosti, a Život bez smokingu a výbory povídek Každý den zázrak, Hovory lidí, Můj svět a Chcete vidět zlatou Prahu? (1989). V samizdatu vycházely velká díla jako Obsluhoval jsem anglického krále (1973, Petlice), Něžný barbar a Městečko, kde se zastavil čas (1974 tamtéž) a Příliš hlučná samota (1977, Expedice). V exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu vydávali od roku 1986 trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky.
Samizdatové přátelství s nakladatelem Václav Kadlecem přerostlo v 90. letech ve spolupráci na vydávání Sebraných spisů Bohumila Hrabala. V rozmezí let 1992 a 1997 vyšlo celkem 19 svazků. Kadlecovo nakladatelství Pražská imaginace zároveň vydávalo i nové Hrabalovy texty Listopadový uragán, Ponorné říčky, Růžový kavalír, Aurora na mělčině, Večerníčky pro Cassia a Texty.
Po roce 1989 se Hrabalovi otevřel nový svět, velká československá nakladatelství vydávala dříve nedostupné knihy v desetitisícových nákladech, osvědčení zahraniční vydavatelé překládali ostošest a přidávali se i noví, např. Izrael, Čína, Japonsko.
Od roku 2014 vydává Mladá fronta Spisy Bohumila Hrabala, v sedmi svazcích má obsáhnout „základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu“. Víte, že Hrabal napsal v roce 1965 pro Knihovničku Mateřídoušky povídku Kopretina? Přijďte se od 3. února podívat do nymburského muzea a dozvíte se víc.
Podle webu Polabského muzea
(lh,turistickelisty.cz,foto Polabské muzeum)
Email
Tisk
