Jak spolu souvisejí hrad Zvíkov a město Písek, táborský Kotnov, klášter Zlatá Koruna a město České Budějovice? Řadu zajímavých a překvapivých zjištění přináší nová publikace Královská založení na jihu Čech za vlády posledních Přemyslovců, kterou právě vydáváme.

Publikaci je možné zakoupit v distribuční síti knihkupectví Kosmas nebo za zvýhodněnou cenu 300 Kč v sídle Národního památkového ústavu na Senovážném nám. 6 v Českých Budějovicích. Autoři knihy: Roman Lavička – Ladislav Čapek – Jiří Fröhlich – Jiří Havlice – Rudolf Krajíc – Lukáš Reitinger

„Kniha Královská založení na jihu Čech za vlády posledních Přemyslovců je věnována zakladatelským aktivitám českých králů, zejména Přemysla Otakara II., v jižní části Českého království v druhé polovině 13. století,“ uvádí jeden z autorů knihy, Roman Lavička, historik umění z Národního památkového ústavu. Fakta uvedená v knize vychází z různých typů pramenů, od písemných (zejména listin) a ikonografických (veduty, mapy, plány, staré fotografie) až po hmotné, ať již dodnes viditelné, anebo zkoumané pomocí archeologických metod.


„Pokud to bylo možné, snažili jsme se i o vytvoření hypotetických 3D vizualizací tehdejšího stavu kamenných částí objektů, jedná se např. o hrad Zvíkov, hrad a kostel Narození Panny Marie v Písku, hrad v Táboře, klášter Zlatá Koruna či kostel sv. Mikuláše a klášter s kostelem Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích,“ uvádí Roman Lavička.

Kostel Narození Panny Marie je krásnou ukázkou práce písecko-zvíkovské huti

Velké stavební projekty realizované králem v padesátých a šedesátých letech 13. století v povodí řeky Otavy zřejmě souvisely nejen se snahou o posílení královské moci a ochrany znovu se rozvíjející těžby zlata, ale i se zajištěním hlavní cesty z Prahy na jih království a do nově připojených držav – Dolních a Horních Rakous, Štýrska, Korutan a také do Podunají. Tam také můžeme najít mnohé paralely k jihočeským stavbám. Poté, co Otakar v roce 1253 usedl na český trůn, výrazně změnil a rozšířil projekt rozestavěného hradu Zvíkova, kde nechal ke starší Hlízové věži připojit palác s patrovým arkádovým ochozem a kaplí po vzoru italských hradních staveb.


Ve stejné době král pokračoval v budování nedalekého města Písku. Nové město s hradem mělo účinně chránit naleziště zlata, která ve středověku patřila k nejbohatším ve střední Evropě. O významu a prosperitě královského města hovoří také nákladná stavba kamenného mostu. „Klenební prvky, portály, klenuté chodby, kaple a v neposlední řadě stejné kamenické značky přesvědčivě dokládají, že hrad Zvíkov a stavby v Písku realizovala jedna, tzv. zvíkovsko-písecká huť, jejíž příslušníci se pohybovali mezi oběma lokalitami,“ upřesňuje Lavička.

Táborský hrad Hradiště, z něhož je dnes viditelná pouze část jediné věže (později zvané Kotnov), byl zbudovaný na vyvýšenině nad řekou Lužnicí, tedy na strategicky nejvýznamnějším místě v širokém okolí. „Zakladatelem byl pravděpodobně Přemysl Otakar II., písemnými prameny to však nebylo doloženo,“ sděluje archeolog Rudolf Krajíc z Husitského muzea v Táboře a Jihočeské univerzity a dodává: “výstavba přemyslovského hradu na táborském ostrohu chronologicky korespondovala s ne zcela zdařeným pokusem založit v jeho bezprostřední blízkosti královské město.“ Hrad sice od něho byl oddělený hradební zdí a příkopem s parkánem, jeho severovýchodní strana však odpovídala urbanismu přilehlého osídlení.

Druhé období Přemyslovy jihočeské stavební činnosti můžeme vysledovat v šedesátých až osmdesátých letech 13. století, a to zejména při horním toku a v povodí řeky Vltavy. Oproti aktivitám pootavské písecko-zvíkovské huti se vyznačovala výrazně odlišnými architektonickými znaky. Za účasti zvíkovského purkrabího Hirza zde byl roku 1263 založen cisterciácký klášter Zlatá Koruna a krátce na to při soutoku řek Vltavy a Malše i město České Budějovice (1265), které svým konceptem představuje jeden z nejčistších a nejkvalitnějších příkladů královských měst vytýčených na pravidelném půdorysu s pravoúhlým náměstím a sítí ulic. V případě Českých Budějovic se nám z větší části zachoval původně trojdílný chórový závěr dominikánského klášterního kostela Obětování Panny Marie, který patří mezi poslední monumentální architektonická díla, jejichž výstavba byla zahájena ještě za života krále Přemysla Otakara II.


Podrobný výklad se týká diplomatických okolností vzniku zlatokorunského kláštera, králových vztahů s cisterciáky v mateřském konventu Heiligenkreuzu, úcty k trnu z Kristovy mučednické koruny, jenž byl odtud darován nově vzniklé jihočeské fundaci, jejíž původní název zněl Svatá Trnová Koruna. Už tehdy bylo zřejmé, že král zakládá jeden z nejbohatších cisterciáckých klášterů v českých zemích. Soustředěná pozornost je proto v textu věnována i pozemkovému zázemí zlatokorunského konventu a opomenuta není ani aktivita zlatokorunského kláštera jako krajového centra psané kultury, zejména na základě důkladné analýzy písemností z konce 13. a počátku 14. století.

Na analýze širšího listinného materiálu z dané doby je demonstrováno, že obvykle uváděný důvod vzniku jihočeských královských založení, totiž údajná přemyslovská snaha omezit moc vzmáhajícího se rodu Vítkovců, pro období minimálně až dokonce šedesátých let 13. století, nemůže platit.


„Vítkovci v době zakládání královských sídel panovníkovi nekladli téměř žádné překážky, v některých případech mu dokonce v jeho snahách aktivně napomáhali. Teprve v sedmdesátých letech 13. století se rozhořel prudký spor, který mimo jiné vedl i k vypálení Zlaté Koruny a Českých Budějovic,“ upřesňuje jeden za autorů knihy, historik Lukáš Reitinger.

Přemyslovské 13. století zanechalo na jihu Čech řadu významných stop nejen v oblasti architektury hradů, měst, kostelů, klášterů, ale i sítí cest, brodů a mostů. Důkladné studium a srovnávání zachovaných kamenických prvků či celých staveb umožňuje alespoň rámcově rekonstruovat to, co se v písemných pramenech nezachovalo nebo nebylo vůbec zaznamenáno. Zatímco počet písemných informací z 13. století lze považovat za konečný, studium hmotných pozůstatků nabízí mnohdy dosud netušené možnosti k poodhalení roušky dávno zmizelého věku.