Městské muzeum Františkovy Lázně pořádá Od 23. 4. do 28. 8. 2016 na hradě Seeberg prodejní výstavu obrazů Elišky a Miroslava Jílkových s názvem „Eltariel“.
Plakát k výstavě
Eliška Jílková (1977) vystudovala VŠVH v Praze.
Miroslav Jílek (1974) vystudoval anorganickou chemii v Pardubicích.
Eliška ráda maluje olejovými a akrylovými barvami, kreslí ráda fixem, perem nebo pastelkami. Vytváří ilustrace, ale i firemní loga. Velkou oddechovou zálibou jsou jí ruční práce spojené s malbou na hedvábí, práce s vlnou, gobelínové vyšívání, pletení, háčkování různých oděvů nebo doplňků. Blízká je jí keramika pro drobnější práci, hypertuf jí okouzlil pro svou možnost pro větší sochy a tvarování v terénu a propojení s pěstováním. Jak keramika, tak i hypertuf jí umožňují vytvářet praktické věci spojené se zahradničením jako květináče nebo kreativní sloupky k bránám, opěrné drobné zídky či treláže.
Miroslav, jak sám o sobě říká, je materialista, protože má rád materiály. Říká, že krásný může být kámen, plast, beton a další materiály, záleží však jak a na co se použijí. Rád tvaruje beton, hraje si s kovem a patinami, fascinuje ho i sklo. Dokáže však vyrobit nástroje i stroje a nejrůznější "vychytávky" a z toho plyne, že si se stroji i celkem dobře rozumí. Nutnost pěkně zachytit žádaný objekt a zároveň i určitá technická hravost jej dovedla o zájem a vášeň k focení, kde rád experimentuje s různými objektivy.
Ze dřeva socháme oba, často společně spoluvytváříme velké nadživotní objekty. Drobnější pak reliéfy, sošky, šperky či spony do vlasů, dřevěné mísy nebo i nábytek. Drobné venkovní stavby dotváříme kreativními dvířky, bránami a podobnými detaily.
Žijeme s dětmi na vršku zapadlého údolí v Podkrkonoší, kde společnými silami budujeme hospodářství a staráme se zhruba o 15ha plochy luk, pastvin, lesa, remízků a několika menších vodních ploch. Okolní příroda a podněty rodinného, osobního života nám skýtají mnohé inspirace pro naší tvorbu a to jak individuální, tak i tu společnou. Oba dva se věnujeme profesně permakulturnímu designu, kde pracujeme s krajinou, lidmi a vztahy mezi jednotlivými strukturami a prvky, které nutně vznikají při navrhování permakulturně pojatých krajin, zahrad či usedlostí. Pomáháme tak lidem najít vztah a uzpůsobit své potřeby okolní krajině citlivou a vzájemně prospěšnou formou. Kdy na jedné straně člověk ohleduplně využívá přírodní zdroje a na straně druhé se nechává kultivovat přírodou a přírodními vzory. Člověk vykročí na cestu spolupráce s přírodou.
Pracujeme často s přírodními materiály, ale rádi hledáme i nová propojení s moderními materiály.
Ctíme staré dobré řemeslo a zároveň se velmi rádi necháváme inspirovat možnostmi moderních postupů.
Naše tvorba se vzájemně prolíná. Jeden z nás vyřkne myšlenku, druhého to inspiruje a nakonec se společně vrhneme do tvorby, která v konečné fázi může mít i daleko od své původní myšlenky... no a nemyslete si , že by naše děti byly odstrčeny. Často to inspiruje i je a tvoří si po svém nebo se dokonce zapojí do společného tvoření. A jelikož jsou hodně kreativní a napadité inspirují jejich nápady zase nás.
Turistické listy informovala Petra Polívková, Městské muzeum Františkovy Lázně.
Eliška Jílková (1977) vystudovala VŠVH v Praze.
Miroslav Jílek (1974) vystudoval anorganickou chemii v Pardubicích.
Eliška ráda maluje olejovými a akrylovými barvami, kreslí ráda fixem, perem nebo pastelkami. Vytváří ilustrace, ale i firemní loga. Velkou oddechovou zálibou jsou jí ruční práce spojené s malbou na hedvábí, práce s vlnou, gobelínové vyšívání, pletení, háčkování různých oděvů nebo doplňků. Blízká je jí keramika pro drobnější práci, hypertuf jí okouzlil pro svou možnost pro větší sochy a tvarování v terénu a propojení s pěstováním. Jak keramika, tak i hypertuf jí umožňují vytvářet praktické věci spojené se zahradničením jako květináče nebo kreativní sloupky k bránám, opěrné drobné zídky či treláže.
Miroslav, jak sám o sobě říká, je materialista, protože má rád materiály. Říká, že krásný může být kámen, plast, beton a další materiály, záleží však jak a na co se použijí. Rád tvaruje beton, hraje si s kovem a patinami, fascinuje ho i sklo. Dokáže však vyrobit nástroje i stroje a nejrůznější "vychytávky" a z toho plyne, že si se stroji i celkem dobře rozumí. Nutnost pěkně zachytit žádaný objekt a zároveň i určitá technická hravost jej dovedla o zájem a vášeň k focení, kde rád experimentuje s různými objektivy.
Ze dřeva socháme oba, často společně spoluvytváříme velké nadživotní objekty. Drobnější pak reliéfy, sošky, šperky či spony do vlasů, dřevěné mísy nebo i nábytek. Drobné venkovní stavby dotváříme kreativními dvířky, bránami a podobnými detaily.
Žijeme s dětmi na vršku zapadlého údolí v Podkrkonoší, kde společnými silami budujeme hospodářství a staráme se zhruba o 15ha plochy luk, pastvin, lesa, remízků a několika menších vodních ploch. Okolní příroda a podněty rodinného, osobního života nám skýtají mnohé inspirace pro naší tvorbu a to jak individuální, tak i tu společnou. Oba dva se věnujeme profesně permakulturnímu designu, kde pracujeme s krajinou, lidmi a vztahy mezi jednotlivými strukturami a prvky, které nutně vznikají při navrhování permakulturně pojatých krajin, zahrad či usedlostí. Pomáháme tak lidem najít vztah a uzpůsobit své potřeby okolní krajině citlivou a vzájemně prospěšnou formou. Kdy na jedné straně člověk ohleduplně využívá přírodní zdroje a na straně druhé se nechává kultivovat přírodou a přírodními vzory. Člověk vykročí na cestu spolupráce s přírodou.
Pracujeme často s přírodními materiály, ale rádi hledáme i nová propojení s moderními materiály.
Ctíme staré dobré řemeslo a zároveň se velmi rádi necháváme inspirovat možnostmi moderních postupů.
Naše tvorba se vzájemně prolíná. Jeden z nás vyřkne myšlenku, druhého to inspiruje a nakonec se společně vrhneme do tvorby, která v konečné fázi může mít i daleko od své původní myšlenky... no a nemyslete si , že by naše děti byly odstrčeny. Často to inspiruje i je a tvoří si po svém nebo se dokonce zapojí do společného tvoření. A jelikož jsou hodně kreativní a napadité inspirují jejich nápady zase nás.
Turistické listy informovala Petra Polívková, Městské muzeum Františkovy Lázně.
(lh,turistické listy,foto Městské muzeum Františkovy Lázně)
