Jako správci hradu – purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norimberka přes Řezno do Prahy, vykonávat soudní pravomoc nad přímými podanými panovníka a asi měli i pravomoc soudit a popravovat zločince. Úřední funkcí prvního královského purkrabího na hradě byl pravděpodobně za odměnu pověřen Zdislav Chlup, který úspěšně vedl výstavbu hradu.
Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16. století, hrad vyhořel. V dalších letech hrad postupně vlastnily tyto šlechtické rody: páni ze Šternberka (1496 – 1561), Kokořovci z Kokořova (1561 – 1710), Černínové z Chudenic (1710 – 1816) a Valdštejnové (1816 – 1920). V roce 1920 koupila plzenecká obec hrad i lesy od Valdštejnů. Hradu se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky.
Dispoziční řešení hradu podmínil tvar skalnatého vrcholu. Na jeho vrcholu vznikl dlouhý obdélný plochostropý palác srostlý na obou stranách s dvěma věžemi, čtverhranou a polokruhovou. K sestavě pohodlných místností paláce, oddělených příčkami, patřily i dvě složitější roubené komory.
Protože skalní útvar neumožnil realizaci opevnění, které by palác s věžemi bezprostředně obíhalo, bylo před něj pouze na straně čtvercové věže předloženo malé nádvoří s cisternou a dalšími objekty, odkud se po můstku na pilířích do paláce vstupovalo. Vnější opevnění s hradbou zpevněnou baštami bylo založeno podstatně níže. Prvá brána se nacházela již v prostoru valu před příkopem.
Hrad Radyně představuje vrchol vzájemného srůstání hradních staveb, která charakterizuje vývoj české hradní architektury 14.století.
Podle : Kol., Architektura gotická
web hradu Radyně