Další stavební úpravy následovaly po převzetí panství Vilémem z Rožmberka v roce 1575. Jeho čtvrtá manželka, kněžna Polyxena z Pernštejna se po smrti svého manžela provdala znovu v roce 1603 za Zdeňka Popela, prvního knížete z Lobkowicz. Po jejich sňatku byl zámek dále rozšiřován a manželé nechali vybudovat nové západní křídlo. Tím získal hradní areál svůj typický uzavřený lichoběžníkový půdorys.
Zcela nová stavební epocha nastala za Václava Eusebia, druhého knížete z Lobkowicz. Ten se rozhodl v roce 1652 pro radikální přestavbu původního areálu. Prvním z přizvaných italských architektů byl Pietro Colombo, který provedl opravy stávajícího areálu.
Následně Francesco Caratti navrhl pravidelný půdorys o čtyřech křídlech kolem uzavřeného obdélného nádvoří. Podílel se však jen na přípravných pracích a na realizaci spodních pater východního křídla. Navázal na něj Carlo Orsolini, který však záhy zemřel. Stavební dozor po něm převzal Antonio Porta, který stavbu započatou v roce 1652 dovedl v roce 1684 k úspěšnému završení.
Zámek byl zařízen velmi hodnotným mobiliářem. Součástí zámku byla i lobkowiczká knihovna, do níž byla v 17.století přemístěna slavná sbírka rukopisů humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, lobkowiczký rodový archiv a umělecké sbírky, jejichž součástí byla vynikající sbírka zbraní, rozsáhlá soubor italské a delfské fajáns, porcelánu, stříbra, skla, miniatur a nábytku.
V zámku se také nacházela proslulá roudnická sbírka obrazů, jež vznikla spojením obrazáren rožmberské, pernštejnské a lobkowiczké, s vynikajícím souborem portrétů od španělských, nizozemských i středoevropských malířů.
Za druhé světové války sloužil zámek jako kasárna německé armádě, po ní armádě československé. Zámek Roudnice nad Labem byl navrácen restitucí v roce 1992 původnímu majiteli Martinu Lobkowiczovi. Až do roku 2006 zde sídlila vojenská konzervatoř.
Augustiniánský klášter v Roudnici měl být jenom pro české kanovníky
Podle : Info u zámku
Kol.,Umělecké památky Čech P/Š, 3.svazek