Námětem Vrázových snímků byl nejen život místních obyvatel, ale také architektura a příroda. Ve své době navštívil nevídaný počet zemí (1885–1889 Afrika, Zlaté pobřeží; 1892–1893 cesta napříč rovníkovou Amerikou; 1895–1896 Japonsko, Borneo, Nová Guinea, Thajsko; 1897 Kuba; 1898 Mexiko; 1900 Arizona; 1901 Čína, Korea, Sibiř; 1903–1904 cesta po velkých městech Jižní Ameriky), ve kterých nejen fotografoval, ale také sbíral přírodniny a etnografické předměty. V takovém rozsahu nikdo z jeho současníků necestoval a nesbíral, navíc Vráz se o své zážitky z cest dělil ve svých knihách a na přednáškách, kterých uskutečnil po Čechách, Evropě a USA stovky.
Výstava prezentuje výběr snímků vyrobených z Vrázových autorských negativů pořízených v rozmezí let 1885 až 1905. První část sestává z fotografií z oblasti Jižní, Střední a Severní Ameriky (indiáni Hopi), druhá je pak věnována Africe – Vrázovu pobytu na Zlatém pobřeží (dnes Ghana). V třetím oddíle jsou vystaveny snímky z Asie (Japonsko, Borneo, Čína, Korea, Sibiř) a Nové Guineje.
Vrázovy cesty byly plné dobrodružství, ale i zákeřných nemocí, které mu ničily zdraví. Jeho první cesta vedla na africký kontinent, kde si také za zvláštních okolností zakoupil od misionářů fotoaparát, který od té doby měl při svých loveckých a sběratelských výpravách stále při sobě. Fotografování se stalo pro Vráze nejen zábavou, ale vedle sběrů přírodnin také zdrojem výdělku. Přírodniny zasílal hlavně do obchodu Václava Friče v Praze a také jako dary do Národního muzea.
Snímky jsou doplněny předměty z osobní Vrázovy pozůstalosti a předměty, které Vráz ze svých cest přivezl pro Náprstkovo muzeum. Jedním z nejzajímavějších je pár ženských bot z Číny. Za pozornost také stojí Vrázův portrét – olejomalba z roku 1922 od malířky Boženy Šulcové-Hessové.
Podle webu Národního muzea