Želivský klášter se nachází v obci Želiv, asi 11 km západně od Humpolce a asi 14 km severně od Pelhřimova. Byl založen v r. 1144 pražským biskupem Otou spolu s českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou, do něhož uvedli benediktiny z nedalekého opatství na Sázavě.


Po desíti letech, vlivem nastupujících emancipačních snah církve, museli želivský klášter opustit a uvolnit místo komunitě premonstrátů z porýnského Steinfeldu. Premonstráti pod vedení opata Gotšalka přišli uprostřed zimy z daleké cizí země nalezli klášter úplně prázdný. Opat Gotšalk byl dobrým organizátorem a pod jeho 35-letým vedení klášter želivský klášter dosáhl nebývalého rozkvětu.

Za husitských válek byl klášter dvakrát vypleněn, nikoli však vypálen. V době husitských válek želivský opat zůstal věrný papeži a církvi a proto byl klášter za tento jeho zásadový postoj potrestán konfiskací všech statků, které byly v letech 1467 - 1468 zastaveny lipnickému pánovi Burianu Trčkovi z Lípy, věrnému královu stoupenci.


Trčkové zabrali klášter ihned, násilím vyhnali opata i řeholníky a po určité době si „zrovna naproti klášteru“ vystavěli dodnes částečně dochovaný tzv. Trčkův hrad, pozdně goticko-renesanční panské sídlo.


Premonstráty na Želiv vrátil až po 155 letech strahovský opat Kašpar z Questenberka, který vykoupil klášter za 18 000 zlatých. Tak přešel Želiv 19. 7. 1623 do vlastnictví premonstrátského kláštera na Strahově. Teprve za pod dvaceti letech v roce 1643 se kanonie premonstrátů stala opět samostatnou, ale bratří neměli v podstatě kde bydlet, protože klášter byl značně zpustlý. Teprve za několik let se podařilo zbudovat část nového konventu i vyzdobit kostel malbami a oltáři.


Gotická architektura kostelního presbytáře z počátku 14. století byla obnovena nejdříve; prováděl ji v letech 1712 - 1714 klášterní stavitel Antonín Scotti z Počátek. V dubnu 1714 však Želiv navštívil známý architekt Jan Blažej Santini a do šesti týdnů zhotovil návrh své přestavby kostela Narození Panny Marie, tak konviktu v duchu barokní gotiky. Opravy kostela byly ukončeny roku 1720, dále však pokračovaly práce na klášterních budovách i vnitřním vybavení kostela. Mimochodem Santiniho invenci prozrazuje i kostelní mobiliář, který je zachován do dnešních dnů.


V průběhu 18. století byl klášter dále rozšiřován a zdoben. V novobarokním stylu byly upraveny Prelatura a Opatství. V té době se řeholníci z kláštera soustřeďovali na vzdělávání a jako profesoři působili na gymnáziu v Havlíčkově Brodě.


V 50. letech 20. století sloužil jako internační klášter, kde komunistický režim zadržoval více než 400 kněží a řeholníků. V roce 1993 se mohli premonstráti vrátit a mohli započít opravy a úpravy kláštera do původního stavu. Klášter svým architektonickým dědictví, unikátní a jedineční dílo Santiniho, jistě patří mezi nejdůležitější skvosty regionu Vysočina. Obnovuje se také jeho duchovní a kulturní význam.