Prácheň je zřícenina gotického hradu na skále nad Otavou u Horažďovic. Prácheňský hrad vznikl dle archeologických nálezů v průběhu 10. století za vlády knížete Boleslava I. jako jedno z mocenských center přemyslovské hradské soustavy. Prácheň sloužila nejen jako vojenské, ale i jako středisko hospodářské a duchovní správy. Součástí tohoto prácheňského hradu byl i kostel svatého Klimenta, který dnes nese pozdně gotickou podobu.


V období mezi lety 1184–1264 máme doloženo několik jmen prácheňských správců – kastelánů. Dobové prameny zmiňují k roku 1184 Vítka, předka pánů z Rožmberka. Mezi lety 1220–1222 zastával úřad Diviš, předek pánů ze Šternberka a k roku 1264 Purkart, předek pánů z Janovic. Postupný úpadek prácheňského hradu nastal po roce 1268 jako důsledek rozpadu přemyslovské hradské soustavy.


Roku 1315 daroval král Jan Lucemburský horu Prácheň se stejnojmennou vsí Bavoru III. ze Strakonic. Ten zde nechal patrně královskou hutí na místě akropole přemyslovského hradu hrad s obvodovou zástavbou. Jistou zajímavostí je systém flankovacích věží na východním boku hradu. Flankovací věže vystupující z obvodu hradu nabízely obráncům možnost aktivní obrany. Za dalších členů rodu Bavorů ze Strakonic panské sídlo spíše upadalo. Určitá pozdně gotická úprava se uskutečnila za Půty Švihovského z Rýzmberka. Již v roce 1558 je hrad zmiňován již jako pustý. V době, kdy Horažďovice patřily rodině Rummerskirchů, byla do hradních zřícenin vestavěna romantická poustevna.


Hrad stál na táhlém hřebenu vrchu na pravém břehu řeky Otavy, která se zde prudce otáčí od jihozápadu k jihovýchodu a vytváří ostroh. Severní a západní svahy spadají příkře k řece a tvoří přirozený obranný val. Přístup k hradu byl na nejmírnější východní straně. Předhradí oddělovala od vnitřního hradu příčná zeď s válcovou věží uprostřed, z níž zbyl jen sutí vyplněný pahrbek. Ve stejném stavu jsou zachované části vnějších zdí. Hradba na východní, nejpřístupnější straně byla zesílena čtyřmi baštami střídavě válcovými a čtverhrannými.


Střed hradu tvořilo rozlehlé nádvoří, které se směrem k severu mírně rozšiřovalo. Obytné a hospodářské budovy, z nichž zbyly sotva znatelné základy, byly přistavěny k hradbám. Nádvoří na severovýchodní straně ukončovala druhá příčná zeď, za kterou se nalézala poslední část hradu, z něhož zbyly jen základy obvodových zdí.