Lázeňský dům zde postavil poblíž železniční stanice v roce 1878 kníže z Lobkovic. Byl zařízen velice elegantně a obsahoval mimo vlastní lázně i byty pro hosty, veliký sál, hovorny, čítárny a další prostory. Poloha byla přepůvabná, neboť z terasy před jižním průčelím bylo vidět přímo před sebou mocný, divoce rozeklaný Bořen, za ním pak velkou část Středohoří. Pěkné upravené cesty vedly k vlastnímu prameni kyselky, vlevo pak vypínaly se terasy restaurace. Vše bylo obklopeno půvabnými sady, poskytujícími pěkné rozhledy. V pavilonu dokončeném roku 1892, postaveném ze dřeva nad pramenem nesoucím jméno císaře Františka Josefa, bylo pak nožné dostat rozličná občerstvení.
Kyselka sama prýštila 5 prameny na jižním úpatí vrchu. Již v roce 1733 používali tepličtí lázeňští hosté zdejší vodu k pití a roku 1741 pak byly některé prameny prvně obezděny. V roce 1889 byly díky vrtům hlubokým 132 m získány dva nové prameny, nad kterými byla vystavěna kolonáda. Voda se pila dílem na místě, dílem se plnila do lahví a prodávala se jako Bílinská kyselka. Jen v roce 1892 to bylo 3,5 miliónu lahví.