Hradec, původně nazývaný Hradec u Opavy, starobylé sídlo opavských knížat, slezský Karlštejn svou historickou důležitosti i zachovalostí, odnáší naše vzpomínky až do dob hrdinného českého krále Otakara II., po jehož smrti roku 1278 se stal sídlem ovdovělé královny Kunhuty, k jejímuž dvoru se hrnuli čeští a moravští páni, aby tam rokovali o prostředcích, jak zlomit braniborskou vládu v Čechách. Vzpomínáme též na nešťastného Záviše z Falkenštejna, který v útulném zátiší zdejších lesů a hvozdů strávil své nejkrásnější královské sny po královnině boku. Zde na Hradci byl zahájen v květnu roku 1288 první sněm na Opavsku. Též Viktorin, syn našeho Jiříka Poděbradského, poté co se stal pánem Opavska, zde dlel krátký čas svého nepokojného života.

V roce 1777  přešlo  panství  hradecké  koupí  v  majetek  knížete Jana Lichnovského a jeho dědiců. Syn jeho Jan dal zbořit staré pevné hradby a založil zde krásné sady. Zde žil u něho jeho oblíbenec hudební skladatel Ludwig van Beethoven. Jan Lichnovský, vysoký hodnostář v pruském vojsku, přetvořil zámek k nepoznání. Jak lahodí našemu oku nádherná ta brána, vkusné zdi a umělecky na nich nastavěné vížky, tím větší zklamání, když se dozvíme, že tyto okrasy, překypující královským přepychem, zdobí nikoli zámek, ale knížecí konírny. Za nádhernými těmito zdmi stojí v nádvoří starší budova, skromná proti této vnější nádheře, vlastní knížecí zámek, jediný to zbytek někdejší tvrze, jedné z nejstarších pevností v českých zemích.