Na fotografii, z přelomu devatenáctého a dvacátého století, vidíme Litoměřice rozkládající se na pahorcích a táhlém návrší nad širokým proudem Labským, které se právem počítaly se k nejhezčím městům naší vlasti.

Skládaly se z takzvaného města vnitřního majícího asi 270 domů a z desíti předměstí, které je ze všech stran s asi 650 domy obklopovaly. Bylo to velmi živé město s mnohými úřady, školami a ústavy, mezi které patřil i kněžský seminář, ústav pro hluchoněmé, škola ovocnářská a vinařská. Také průmysl zde byl již rozmanitý a čilýobchod.

Z památných budov je vidět ve středu našeho obrazu, na pahorku mezi Pokratickým potokem a Labským břehem, vynikající biskupský dóm sv. Štěpána vysvěcenýroku 1681, a vedlejší biskupskou rezidenci. Jsou to historicky nejpamátnější místa ve městě, na kterých stával v dávných dobách staroslovanský hrad kmene Lutomiriců a později sídlo župních knížat.

Okolo roku 1057 založil Spytihněv II. kollegiátní chrám sv. Štěpána na hradě Litoměřickém. Pod pahorkem u vody bývala původní trhováosada, neboť nynější město bylo založeno teprve na počátku vlády krále Václava I., snad jako první českéměsto německým vystěhovalcům vyhrazené. V tu dobu staroslovanský hrad zanikl a nový jako sídlo královského purkrabí byl postaven na severozápadní straně města. Na hradišti zbyl jen kollegiátní chrám s probošstvím a byty kanovníků. Biskupství bylo založeno v Litoměřicích Ferdinandem III. roku 1655.Na stejné straně dále vyniká vpravo kostel P. Marie a bývalý klášter Jezuitský postavený roku 1701.