Martinova bouda (též Martinovka, německy Martinsbaude) se nachází na hraničním hřebeni Krkonoš v nadmořské výšce 1288 metrů.
Řadí se mezi horské chaty položené v nejdrsnějších a nejvyšších lokalitách našeho nejvyššího pohoří. Z oken Martinovky se návštěvníkům nabízí překrásné výhledy na centrální Krkonoše.Výhodná poloha chaty na jedné z hlavních křižovatek turisticky značených tras umožňuje řadu horských túr a výletů do různých směrů od krátkých procházek – například k Prameni Labe (2,5 km), až po celodenní výlety – například na Sněžku (16 km).
Bouda patří k nejstarším v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642, kdy se v neklidných dobách třicetileté války obyvatelstvo začalo více uchylovat do hor. Nynější jméno se odvozuje od jejího nájemce Martina Erlebacha, který boudu obnovil roku 1795.Obnovena byla jako hospodářská bouda k provozování budního hospodářství. Erlebach měl povoleno (1830) chovat 44 kusů hovězího dobytka a 6 koz. Pást mohl na svazích Vysokého kola až k hranicím Vrchlabského panství.
Na enklávě stály 3 boudy, Stará a Nová Martinova bouda a východně od nich Rennerova, nebo také Wanzerlova bouda s 18 kravami a 3 kozami. Od roku 1849 v Martinově boudě hospodařil Václav Lauer a po jeho smrti v roce 1879 ji převzal jeho syn Johan. Ten Novou Martinovu boudu v roce 1879 přestavěl na skromný ubytovací hostinec. Dvě zbývající menší boudy nechala v roce 1901 vrchnost zbourat, aby se omezila škodlivá pastva dobytka a pastviny mohly být znovu osázeny klečí. V roce 1900 postihlo budaře neštěstí, když mu ve vánici na hřebenech zmrzli jeho desetiletý a čtrnáctiletý syn.
Historie Labské boudy začíná v roce 1830
Koncem 19. století byla J. Bucharem, řídícím učitelem a propagátorem Krkonoš pod boudou založena se svolením vrchnosti botanická zahrádka s krkonošskou květenou, která byla v době své existence opravdovou krkonošskou atrakcí. Byla situována na jižním svahu pod Martinovkou a její přibližná rozloha byla téměř neuvěřitelných 10.000 metrů čtverečních. Jednotlivé záhony byly obdélné, či kulaté 1x1,5m. Je znám seznam cca 30 pěstovaných druhů. Celkový počet byl však 45 – 50 ve 2.800 až 3.000 exemplářích.
Začátkem roku 1912 si boudu pronajal zkušený hoteliér Otakar Hloušek z Nové Paky. Rozšířil ji a upravil 14 pokojů, z nich 5 vytápěných. Po něm v roce 1925 převzal boudu Ferdinand Nejedlý a pak rodina Lingnerova. Bouda byla již od konce války majetkem státu, do jehož rukou se dostala při pozemkové reformě v roce 1921. Stala se oblíbeným místem pobytu významných českých osobností.
K novodobým zajímavostem Martinovky patří skutečnost, že zde strávila rané dětství světoznámá tenistka Martina Navrátilová, která své křestní jméno dostala právě po Martinově boudě.
V interiérech, ale především v romantickém okolí Martinovky byly natočeny mimo řady dokumentárních pořadů také záběry pro slavné filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku, či Sněženky a Machři.
Řadí se mezi horské chaty položené v nejdrsnějších a nejvyšších lokalitách našeho nejvyššího pohoří. Z oken Martinovky se návštěvníkům nabízí překrásné výhledy na centrální Krkonoše.Výhodná poloha chaty na jedné z hlavních křižovatek turisticky značených tras umožňuje řadu horských túr a výletů do různých směrů od krátkých procházek – například k Prameni Labe (2,5 km), až po celodenní výlety – například na Sněžku (16 km).
Bouda patří k nejstarším v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642, kdy se v neklidných dobách třicetileté války obyvatelstvo začalo více uchylovat do hor. Nynější jméno se odvozuje od jejího nájemce Martina Erlebacha, který boudu obnovil roku 1795.Obnovena byla jako hospodářská bouda k provozování budního hospodářství. Erlebach měl povoleno (1830) chovat 44 kusů hovězího dobytka a 6 koz. Pást mohl na svazích Vysokého kola až k hranicím Vrchlabského panství.
Na enklávě stály 3 boudy, Stará a Nová Martinova bouda a východně od nich Rennerova, nebo také Wanzerlova bouda s 18 kravami a 3 kozami. Od roku 1849 v Martinově boudě hospodařil Václav Lauer a po jeho smrti v roce 1879 ji převzal jeho syn Johan. Ten Novou Martinovu boudu v roce 1879 přestavěl na skromný ubytovací hostinec. Dvě zbývající menší boudy nechala v roce 1901 vrchnost zbourat, aby se omezila škodlivá pastva dobytka a pastviny mohly být znovu osázeny klečí. V roce 1900 postihlo budaře neštěstí, když mu ve vánici na hřebenech zmrzli jeho desetiletý a čtrnáctiletý syn.
Historie Labské boudy začíná v roce 1830
Koncem 19. století byla J. Bucharem, řídícím učitelem a propagátorem Krkonoš pod boudou založena se svolením vrchnosti botanická zahrádka s krkonošskou květenou, která byla v době své existence opravdovou krkonošskou atrakcí. Byla situována na jižním svahu pod Martinovkou a její přibližná rozloha byla téměř neuvěřitelných 10.000 metrů čtverečních. Jednotlivé záhony byly obdélné, či kulaté 1x1,5m. Je znám seznam cca 30 pěstovaných druhů. Celkový počet byl však 45 – 50 ve 2.800 až 3.000 exemplářích.
Začátkem roku 1912 si boudu pronajal zkušený hoteliér Otakar Hloušek z Nové Paky. Rozšířil ji a upravil 14 pokojů, z nich 5 vytápěných. Po něm v roce 1925 převzal boudu Ferdinand Nejedlý a pak rodina Lingnerova. Bouda byla již od konce války majetkem státu, do jehož rukou se dostala při pozemkové reformě v roce 1921. Stala se oblíbeným místem pobytu významných českých osobností.
K novodobým zajímavostem Martinovky patří skutečnost, že zde strávila rané dětství světoznámá tenistka Martina Navrátilová, která své křestní jméno dostala právě po Martinově boudě.
V interiérech, ale především v romantickém okolí Martinovky byly natočeny mimo řady dokumentárních pořadů také záběry pro slavné filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku, či Sněženky a Machři.
(kp, turistickelisty.cz,foto: arch.)
