V širokém údolí Zákolanského potoka necelých 15 km severozápadně od centra hlavního města Prahy, nedaleko obcí Čičovic a Čičoviček, jejichž okolí je známé svými rozmanitými archeologickými nálezy, se rozprostírá malá obec Okoř. Zrovna u nohou této obce se rozkládá velký, avšak mlčenlivý rybník a občasný šum jeho rákosí ovívá bílé štíty domků rozesetých po mírném návrší nad rybníkem.
Vedle Okoře, skoro v jeho náruči, leží malebné, důstojně se rozhlížející zříceniny kdysi velikého hradu Okoře.
Z hradu Okoře se v původní podobě zachovala polovina věže, ve které jsou doposud zbytky kaple, v jejichž oknech jsou kružby z XIV. století. Kromě toho je zachována část paláce z XVI. století, dále obvodní zdi a něco málo budov méně důležitých.
Obec Okoř rozkládající se zrovna pod rozvalinami hradu Okoře se připomíná již roku 973, kdy ji kníže Boleslav II. daroval pražskému klášteru benediktinek sv. Jiří v Praze. Jako zboží kláštera sv. Jiří je zmíněna ještě v roce 1228. Za krále Karla IV., v letech 1361–1380, náleželo zboží Okořské patriciovi pražskému Františku Rokycanskému. Po něm držel Okoř jeho starší bratr Jan, který tu měl purkrabího Jindřicha Zubáka.
Od roku 1414. Okoř náležel Mikuláši z Prahy, nejvyššímu písaři, který měl zásluhu o vydání dekretu kutnohorského. Před svojí smrtí roku 1416 postoupil Okoř Jindřichovi Leflovi z Lažan, hostiteli Mistra Jana Husa na Kozím a Krakovci. Ten prodal hrad roku 1416 Ludvíkovi Apatykáři z Prahy, původním jménem Ludovicus de Florentia, který zůstal věrný katolíkům, proto byly jeho statky od Pražanů zabrány a hrad Okoř darován Václavu Cardovi z Petrovic. Ten jej vlastnil do roku 1428, kdy se dostal do rukou Janovi, synovi Ludvíka Apatykáře. V následující době hrad Okoř často měnil své držitele.
Okoř byl hlavně vystavěn asi uprostřed XIV. století, a jak staré zápisy a jiné písemné památky dokládají, vystavěl jej pražský měšťan rytíř Fráňa Rokycanský, který se též psal podle tohoto hradu. Důkladné a rozměrné přestavby doznal pak hrad Okoř roku 1499.
Roku 1649 připadl hrad Okoř Jezuitskému semináři u sv. Klimenta v Praze. Potom krátkou dobu ještě žil, těšil se plným životem, ale pak začal pustnout a roku 1679 byl již nadobro opuštěným a zpustlým. Zkázu dokončili lidé ze vsi a okolí, kteří vyloupili nebo zničili vše, co tam ještě zbylo. Později vznikla na věži podélná trhlina, která se v průběhu dalších let stále rozšiřovala, až se kolem roku 1800 celá polovina věže zřítila.
Koncem 20. století se hrad dostal do majetku obce Okoř, jež ho nyní zpřístupňuje návštěvníkům. Část areálu byla upravena a konají se zde různé kulturní akce.
Okoř
Okoř - pohled z nádvoří
Fotografie hradu a nádvoří s hlavní věží jsou z období kolem roku 1910.
Vedle Okoře, skoro v jeho náruči, leží malebné, důstojně se rozhlížející zříceniny kdysi velikého hradu Okoře.
Z hradu Okoře se v původní podobě zachovala polovina věže, ve které jsou doposud zbytky kaple, v jejichž oknech jsou kružby z XIV. století. Kromě toho je zachována část paláce z XVI. století, dále obvodní zdi a něco málo budov méně důležitých.
Obec Okoř rozkládající se zrovna pod rozvalinami hradu Okoře se připomíná již roku 973, kdy ji kníže Boleslav II. daroval pražskému klášteru benediktinek sv. Jiří v Praze. Jako zboží kláštera sv. Jiří je zmíněna ještě v roce 1228. Za krále Karla IV., v letech 1361–1380, náleželo zboží Okořské patriciovi pražskému Františku Rokycanskému. Po něm držel Okoř jeho starší bratr Jan, který tu měl purkrabího Jindřicha Zubáka.
Od roku 1414. Okoř náležel Mikuláši z Prahy, nejvyššímu písaři, který měl zásluhu o vydání dekretu kutnohorského. Před svojí smrtí roku 1416 postoupil Okoř Jindřichovi Leflovi z Lažan, hostiteli Mistra Jana Husa na Kozím a Krakovci. Ten prodal hrad roku 1416 Ludvíkovi Apatykáři z Prahy, původním jménem Ludovicus de Florentia, který zůstal věrný katolíkům, proto byly jeho statky od Pražanů zabrány a hrad Okoř darován Václavu Cardovi z Petrovic. Ten jej vlastnil do roku 1428, kdy se dostal do rukou Janovi, synovi Ludvíka Apatykáře. V následující době hrad Okoř často měnil své držitele.
Okoř byl hlavně vystavěn asi uprostřed XIV. století, a jak staré zápisy a jiné písemné památky dokládají, vystavěl jej pražský měšťan rytíř Fráňa Rokycanský, který se též psal podle tohoto hradu. Důkladné a rozměrné přestavby doznal pak hrad Okoř roku 1499.
Roku 1649 připadl hrad Okoř Jezuitskému semináři u sv. Klimenta v Praze. Potom krátkou dobu ještě žil, těšil se plným životem, ale pak začal pustnout a roku 1679 byl již nadobro opuštěným a zpustlým. Zkázu dokončili lidé ze vsi a okolí, kteří vyloupili nebo zničili vše, co tam ještě zbylo. Později vznikla na věži podélná trhlina, která se v průběhu dalších let stále rozšiřovala, až se kolem roku 1800 celá polovina věže zřítila.
Koncem 20. století se hrad dostal do majetku obce Okoř, jež ho nyní zpřístupňuje návštěvníkům. Část areálu byla upravena a konají se zde různé kulturní akce.
Fotografie hradu a nádvoří s hlavní věží jsou z období kolem roku 1910.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
