Kdo z obyvatel, nebo i z návštěvníků Prahy, by neznal Hybernskou ulici. Jak ale vypadala tato ulice na konci devatenáctého století, to už asi ví málokdo. Zkusme se vrátit v čase a podívejme se na fotografii starou 120 let.
Cizinci, vystupujícímu tehdy na státním nádraží a přicházejícímu do Prahy ulicí Hybernskou, podávala tato ulice typický obraz Prahy. Překrásná Prašná brána, nejkrásnější věž svého druhu, upomínala na starobylost města, kdežto zase nové moderní stavby byly obrazem nové doby. Šlechtické paláce naopak jí dodávaly vážný charakter. Hybernská ulice byla hlavní cestou k městu Žižkovu. Čilým obchodním ruchem, provozem tramvají a zejména pak v ní položeným státním nádražím patřila tato ulice k nejživějším v Praze.
Hybernská ulice
Ulice dostala svoje jméno po bývalém klášteru irských mnichů v Praze obecně nazývaných Hyberňáky. Tento klášter byl založený roku 1355 Karlem IV. na památku jeho korunovace železnou korunou v Miláně. Stával mezi nynější ulicí Hybernskou, náměstím Josefským (dnešním náměstím Republiky) a třídou Poříčskou.
Nejprve pobývali v klášteře mniši Benediktini z Milána, později mniši řádu Menších bratří Observantů, kterým lidé říkali Bosáci, až konečně r. 1631 se tu usadili irští mnichové, Františkáni, vypuzení ze své vlasti královnou Alžbětou, a zůstali v Praze až do r. 1786. Tito mnichové přivezli do Prahy brambory a pěstovali je ve své zahradě jakožto vzácnou novinku. Za císaře Františka I. Byly klášterní budovy upraveny ke státním potřebám a bylo zde umístěno, jakož i v sousedním paláci hrabat Sweerts-Sporků c. k. vrchní finanční a celní ředitelství.
Prašná brána je dílo pozdní gotiky, je poslední z bývalých osmi věží staroměstských a byla vystavěna v letech 1475 až 1484 za krále Vladislava Jagellonce od stavitele Václava Matyáše, zvaného Rejsek. V osmnáctém století sloužila jako skladiště prachu a odtud je její jméno. Roku 1883 byla nákladně obnovena, jak je vidět i na naší fotografii.
Cizinci, vystupujícímu tehdy na státním nádraží a přicházejícímu do Prahy ulicí Hybernskou, podávala tato ulice typický obraz Prahy. Překrásná Prašná brána, nejkrásnější věž svého druhu, upomínala na starobylost města, kdežto zase nové moderní stavby byly obrazem nové doby. Šlechtické paláce naopak jí dodávaly vážný charakter. Hybernská ulice byla hlavní cestou k městu Žižkovu. Čilým obchodním ruchem, provozem tramvají a zejména pak v ní položeným státním nádražím patřila tato ulice k nejživějším v Praze.
Ulice dostala svoje jméno po bývalém klášteru irských mnichů v Praze obecně nazývaných Hyberňáky. Tento klášter byl založený roku 1355 Karlem IV. na památku jeho korunovace železnou korunou v Miláně. Stával mezi nynější ulicí Hybernskou, náměstím Josefským (dnešním náměstím Republiky) a třídou Poříčskou.
Nejprve pobývali v klášteře mniši Benediktini z Milána, později mniši řádu Menších bratří Observantů, kterým lidé říkali Bosáci, až konečně r. 1631 se tu usadili irští mnichové, Františkáni, vypuzení ze své vlasti královnou Alžbětou, a zůstali v Praze až do r. 1786. Tito mnichové přivezli do Prahy brambory a pěstovali je ve své zahradě jakožto vzácnou novinku. Za císaře Františka I. Byly klášterní budovy upraveny ke státním potřebám a bylo zde umístěno, jakož i v sousedním paláci hrabat Sweerts-Sporků c. k. vrchní finanční a celní ředitelství.
Prašná brána je dílo pozdní gotiky, je poslední z bývalých osmi věží staroměstských a byla vystavěna v letech 1475 až 1484 za krále Vladislava Jagellonce od stavitele Václava Matyáše, zvaného Rejsek. V osmnáctém století sloužila jako skladiště prachu a odtud je její jméno. Roku 1883 byla nákladně obnovena, jak je vidět i na naší fotografii.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
