Pokolení za pokolením od dávných dob, až do dnešních dnů, vzhlíželo vždy s tichou úctou a jistou zbožností vzhůru k bývalému sídlu českých králů.
Nebyla to jen jeho krása, jež pozvedala zraky domácích i cizích chodců vzhůru ke hradu. Obraz, nad nímž se cizinci zastavili v údivu, působil na příslušníky českého národa zcela jinak. Byl to a je symbol národní příslušnosti a hrdosti.
Hrad pražský, kdysi po desítiletí opuštěný a rok po roce pustnoucí, skvělý palác, na jehož rozsáhlých nádvořích mezi kameny rostla podle slov básníka „tráva, tráva zelená, travička zádumčivá“, ožíval v myslích a před duševním zrakem chodců minulých století vždy znovu skvělými postavami naší historie. Tady se chvěla nádhera korunovačních slavností, slavných soudů, počátku vítězných válek i polních tažení. Tady řinčely zbraně a tady zůstal zachován symbol moci a národní nezávislosti.
Mohutný a vznosný hrad, rozložený nad modrou hladinou Vltavy, je a bude místem, které musí vidět každý, kdo navštíví Prahu.
Nebyla to jen jeho krása, jež pozvedala zraky domácích i cizích chodců vzhůru ke hradu. Obraz, nad nímž se cizinci zastavili v údivu, působil na příslušníky českého národa zcela jinak. Byl to a je symbol národní příslušnosti a hrdosti.
Hrad pražský, kdysi po desítiletí opuštěný a rok po roce pustnoucí, skvělý palác, na jehož rozsáhlých nádvořích mezi kameny rostla podle slov básníka „tráva, tráva zelená, travička zádumčivá“, ožíval v myslích a před duševním zrakem chodců minulých století vždy znovu skvělými postavami naší historie. Tady se chvěla nádhera korunovačních slavností, slavných soudů, počátku vítězných válek i polních tažení. Tady řinčely zbraně a tady zůstal zachován symbol moci a národní nezávislosti.
Mohutný a vznosný hrad, rozložený nad modrou hladinou Vltavy, je a bude místem, které musí vidět každý, kdo navštíví Prahu.
(kp, sportovnilisty.cz, foto: arch)
