Fotografie z posledního desetiletí devatenáctého století nám nabízí pro nás nezvyklý pohled na toto největší jihočeské město, ležící v rozsáhlé rovině při ústí Malše do Vltavy.

České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265. Lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Budějce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu.


Hlavní náměstí budějovické je v podobě čtverce, dokola obklopené loubím, se starou radnicí o třech věžích. Beze sporu náleží k nejkrásnějším v Čechách. Z městských památek se musí vyzvednout především kostel Panny Marie při bývalém klášteře dominikánském, od roku 1785 pak piaristském. Vchod ke kostelu tvoří krásná křížová chodba, jejíž ozdobné sloupení a klenutí se zachovalo téměř neporušené. Děkanský kostel sv. Mikuláše, po vyhoření v XVI. století přestavěný, s vysokou Černou věží, která je zároveň zvonicí katedrály a ze které je krásný rozhled.

Vnitřní město je obklopeno ze tří stran parkem, zřízeným na místě bývalých městských hradeb. Jako významné královské město, sídlo většího počtu klášterů a později centrum českobudějovické diecéze a krajské město měly České Budějovice rozsáhlé možnosti k vybudování celé řady kostelů a modliteben, z nichž většina přetrvala do dnešních dob a stále slouží svému původnímu účelu.