Půvabný kout je ten kraj kolem Orlic ve Východních Čechách. Jak vypadalo údolí Divoké Orlice, která je jednou ze dvou zdrojnic řeky Orlice, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, vidíme na naší fotografii.

Divoká Orlice pramení v horských rašeliništích Czarne bagno a Topielisko na území Polska v nadmořské výšce 800 m, jižně od lázeňského městečka Duszniki-Zdrój. Na české území vstupuje nad osadou Trčkov v nadmořské výšce 695 m. Od soutoku s Černým potokem tvoří státní hranici v délce téměř 30 km. Leží při ní obce Orlické Záhoří a Bartošovice v Orlických horách. Pohraniční úsek končí malebným chráněným územím Zemská brána. Pod Kláštercem nad Orlicí a Lhotkou je na řece přehradní nádrž Pastviny s vyrovnávací nádrží u obce Nekoř. Dále řeka protéká obcemi Líšnice, Žamberk, Helvíkovice. Úsek mezi Liticemi nad Orlicí a Potštejnem tvoří romantické údolí s peřejnatou částí řeky, která je vodákům známá jako Litický oblouk. Od Doudleb a Kostelce nad Orlicí se tok řeky hodně zklidňuje. U Albrechtic nad Orlicí v soutoku s Tichou Orlicí tvoří řeku, která má dále název Orlice.


Na našem obraze je kus divokého údolí řeky cestou z Potštejna (tehdy ještě z Potštýna), pojmenovaném podle stejnojmenného hradu, k Liticím, druhému starému hradu, který také svým dílem přispívá k pohádkám tohoto kraje. Jasné vody Divoké Orlice se převalují přes tmavé, omšené kameny a řeka sama, plná ryb, pak vypadá jako by byla temnou. Romantika tohoto zákoutí se zvyšuje neklidem řeky, na níž není tichého místečka, aby se v něm mohly odrážet příkré lesnaté stráně, které se táhnou podél Orlice. Z vrcholů těch lesnatých strání jsou pak odkudkoli krásné daleké výhledy až k Labským úžinám.
                                                                                                                          

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)