Nejstarší z pražských radnic je radnice Staroměstská, kolem které nejen dějiny celé Prahy, ale často i celého království se otáčely. Od začátku 15. století to bylo středisko politického života a také zde byl za českého krále zvolen Jiří Poděbradský.
Radnice byla založena roku 1338 (jako první v Čechách) na základě privilegia uděleného staroměstským měšťanům králem Janem Lucemburským. Tvoří ji komplex několika domů přiléhajících ke Staroměstskému náměstí postupně připojovaných do jednoho celku pro potřeby správy Starého Města pražského. Základ vytvořil dům zakoupený Starým Městem od Wolflína od Kamene, stojící v místě, na kterém se zvedá dnešní věž radnice, která byla vystavěna asi v polovině čtrnáctého století spolu s arkýřovou kaplí, vysvěcenou roku 1381. V roce 1399 radnice vyhořela, znovu se stavěla a byla dokončena v roce 1407.
Staroměstská radnice
Již při prvním pohledu na budovu poznáme, že radnice se skládá z několika budov a teprve postupem času mnohými přestavbami že byla měněna a rozšiřována. Největší a také nejlepší proměny byly udělány v roce 1461 a za doby krále Vladislava II. (1471—1516), kdy byla rozšířena a po stránce umělecké zvelebena. V té době přikoupením sousedních domů bylo upraveno jižní průčelí, jehož podoba se ve větší míře zachovala do dnešní doby, jako např. okna radní síně s ozdobnými mřížemi a pěknou výzdobou i památný orloj, kaple, zasedací a representační síň. Krámy s podloubím, které původně stávalo na východní straně proti Týnu, byly postaveny v letech shora uvedených i na straně jižní a nárožní. Odstraněny byly teprve při přestavbě v třicátých letech osmnáctého století. Nad těmito krámy byla zdobená pavlač, na níž 21. června 1621 císařští radové a komisaři přihlíželi popravám nešťastných obětí českého povstání. Druhé poschodí bylo zbudováno na rozhraní XVI. a XVII. století.
V době josefínské, kdy nebylo šetřeno žádných památek, nastala potřeba radnici rozšířit. Většina ušlechtilých gotických baldachýnů, fial a jiných gotických okras padla tehdy za oběť při prováděných přestavbách a přístavbách pod rukou smutně pověstného Matyáše Humla. Veškeré ozdoby byly odstraněny, malby zabíleny, umělecké stropy pokryty rákosem a ohozeny maltou. Po několika letech (v roce 1805) byla při opravě také starobylá věž zbavena svého malebného roucha a pozbyla svojí svěžesti. V třicátých letech devatenáctého století, kdy bylo nutno radnici opět rozšířit, byla přikoupena řada sousedních domů (hlavně prastarý, památný dvůr a hostinec na Šmerhově) a v roce 1838 bylo započato s přestavbou podle plánů nařízených z Vídně. Protože však veškeré přestavby a doplňky podle nich prováděné byly jednotvárné, bezduché a nevkusné, muselo se od nich následkem všeobecných protestů upustit. Stavbou byl následně pověřen stavitel Bergmann, který nově vytvořil průčelí radnice, zdobené kamennými sochami českých králů: Spytihněva II., Otakara II., Karla IV., Ferdinanda III., Františka I. a Ferdinanda V. od Josefa Maxa. Třetí poschodí bylo přistavěno v letech 1879—1880 a zároveň byla vybudována nová zasedací síň, z bývalých místností praesidiálních, podle návrhů architekta J. Brauna a Münzbergra. Vchod do síně byl ozdoben krásným, renesančním, mramorovým portálem z počátku XVII. století, znakem Starého města z doby před rokem 1649 a byl uzavřen krásnými vykládanými dveřmi. V době za které je naše fotografie, tedy v roce 1905 byl v zasedací síni umístěn proslulý Brožíkův obraz „Mistr Jan Hus před koncilem Kostnickým", podobizna císaře Františka Josefa, od Canona-Straširybky, stěny pak zdobily výjevy z českých dějin, hlavně pražských a výklenky byly ozdobeny poprsími mužů zasloužilých o Prahu.
Za Pražského povstání na konci druhé světové války v květnu 1945 v bezprostředním okolí radnice probíhaly boje mezi povstalci a německou armádou, což vedlo k velkým škodám. Požár zničil novogotické křídlo radnice natolik, že zůstaly stát jen obvodové zdi. Těžké škody utrpěla při požáru také věž a Staroměstský orloj.
V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout, co s obvodovými zdmi novogotického křídla udělat. Nakonec bylo rozhodnuto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže.
Radnice byla založena roku 1338 (jako první v Čechách) na základě privilegia uděleného staroměstským měšťanům králem Janem Lucemburským. Tvoří ji komplex několika domů přiléhajících ke Staroměstskému náměstí postupně připojovaných do jednoho celku pro potřeby správy Starého Města pražského. Základ vytvořil dům zakoupený Starým Městem od Wolflína od Kamene, stojící v místě, na kterém se zvedá dnešní věž radnice, která byla vystavěna asi v polovině čtrnáctého století spolu s arkýřovou kaplí, vysvěcenou roku 1381. V roce 1399 radnice vyhořela, znovu se stavěla a byla dokončena v roce 1407.
Již při prvním pohledu na budovu poznáme, že radnice se skládá z několika budov a teprve postupem času mnohými přestavbami že byla měněna a rozšiřována. Největší a také nejlepší proměny byly udělány v roce 1461 a za doby krále Vladislava II. (1471—1516), kdy byla rozšířena a po stránce umělecké zvelebena. V té době přikoupením sousedních domů bylo upraveno jižní průčelí, jehož podoba se ve větší míře zachovala do dnešní doby, jako např. okna radní síně s ozdobnými mřížemi a pěknou výzdobou i památný orloj, kaple, zasedací a representační síň. Krámy s podloubím, které původně stávalo na východní straně proti Týnu, byly postaveny v letech shora uvedených i na straně jižní a nárožní. Odstraněny byly teprve při přestavbě v třicátých letech osmnáctého století. Nad těmito krámy byla zdobená pavlač, na níž 21. června 1621 císařští radové a komisaři přihlíželi popravám nešťastných obětí českého povstání. Druhé poschodí bylo zbudováno na rozhraní XVI. a XVII. století.
V době josefínské, kdy nebylo šetřeno žádných památek, nastala potřeba radnici rozšířit. Většina ušlechtilých gotických baldachýnů, fial a jiných gotických okras padla tehdy za oběť při prováděných přestavbách a přístavbách pod rukou smutně pověstného Matyáše Humla. Veškeré ozdoby byly odstraněny, malby zabíleny, umělecké stropy pokryty rákosem a ohozeny maltou. Po několika letech (v roce 1805) byla při opravě také starobylá věž zbavena svého malebného roucha a pozbyla svojí svěžesti. V třicátých letech devatenáctého století, kdy bylo nutno radnici opět rozšířit, byla přikoupena řada sousedních domů (hlavně prastarý, památný dvůr a hostinec na Šmerhově) a v roce 1838 bylo započato s přestavbou podle plánů nařízených z Vídně. Protože však veškeré přestavby a doplňky podle nich prováděné byly jednotvárné, bezduché a nevkusné, muselo se od nich následkem všeobecných protestů upustit. Stavbou byl následně pověřen stavitel Bergmann, který nově vytvořil průčelí radnice, zdobené kamennými sochami českých králů: Spytihněva II., Otakara II., Karla IV., Ferdinanda III., Františka I. a Ferdinanda V. od Josefa Maxa. Třetí poschodí bylo přistavěno v letech 1879—1880 a zároveň byla vybudována nová zasedací síň, z bývalých místností praesidiálních, podle návrhů architekta J. Brauna a Münzbergra. Vchod do síně byl ozdoben krásným, renesančním, mramorovým portálem z počátku XVII. století, znakem Starého města z doby před rokem 1649 a byl uzavřen krásnými vykládanými dveřmi. V době za které je naše fotografie, tedy v roce 1905 byl v zasedací síni umístěn proslulý Brožíkův obraz „Mistr Jan Hus před koncilem Kostnickým", podobizna císaře Františka Josefa, od Canona-Straširybky, stěny pak zdobily výjevy z českých dějin, hlavně pražských a výklenky byly ozdobeny poprsími mužů zasloužilých o Prahu.
Za Pražského povstání na konci druhé světové války v květnu 1945 v bezprostředním okolí radnice probíhaly boje mezi povstalci a německou armádou, což vedlo k velkým škodám. Požár zničil novogotické křídlo radnice natolik, že zůstaly stát jen obvodové zdi. Těžké škody utrpěla při požáru také věž a Staroměstský orloj.
V roce 1947 se uskutečnila architektonická soutěž, která měla rozhodnout, co s obvodovými zdmi novogotického křídla udělat. Nakonec bylo rozhodnuto zdi strhnout a ponechat jen jedno krajní pole, které bylo nezbytné pro statické zajištění radniční věže.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
