Svatojánské proudy byly nejdivočejší a nejromantičtější partií na Vltavě.  Byla to část Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy, kde řeka protékala hlubokým skalnatým údolím a tvořila peřeje. Řeka pod Štěchovicemi byla zúžena vysokými skalinami, obrostlými svěžím mlázím, z kterého se vypínaly žulové útesy a dodávaly řece divoký ráz.    

Svatojanské proudy měly své jméno od sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla postavena při jejich počátku, pod ústím Sladovařského potoka roku 1722. Několik kroků od ní se nacházel na břehu přímo při vodě ohromný žulový balvan, na němž se vypínal vedle několika zakrslých boroviček na žulovém podstavci oblý štíhlý sloup se železným rakouským orlem na vrchu.


Na jeho podstavci býval v době, kdy byla pořízena naše fotografie, tedy na konci devatenáctého století, latinský nápis „Památce nejmocnějšího císaře Ferdinanda III., jehož dohledem a nákladem Vltava splavnou učiněna byla léta 1643“. Z druhé strany pak byl nápis, že tento sloup byl postaven péčí Kryšpína z Hradiště, opata Strahovského.

Proudy svatojánské bývaly až do doby Ferdinanda III. pro plavce velmi nebezpečné. Celé vory se zde rozbíjely a hodně plťařů (vorařů) zde utonulo.

Svatojánské proudy byly zatopeny po výstavbě štěchovického vodního díla postaveného v letech 1938–1944 jako druhá část Vltavské kaskády, menší zbylá část byla o několik let později zatopena nádrží Slapy, pod jejíž hráz byla přemístěna socha a Ferdinandův sloup.
                                                                                                                           

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)