Zamyšlení staré již plných devadesát let.

„To už je přesnější označení, než kdybychom řekli, žena v autu. Ta už by nás zajímala méně. Neboť, kdybychom si představili ženu, která poručí šoférovi, aby ji v určitou hodinu čekal před domem a skutečně ho také nechá 3/4 hodiny čekat, nebo ženu, která po mužíčkově boku si vyjede v luxusním vozíčku, který dostala snad před časem k vánocům nebo narozeninám, „trošku na procházku“.  Ano, tato žena je pro nás méně zajímavá.

Ale volant v rukou ženy, no, to už je něco jiného. Sice, jak víme z historie, byla žena často u kormidla nebo řečeno moderně „u volantu“, ale to bylo něco jiného než dnešní motor. To byla politika, vysoká diplomacie. Přes tyto ojedinělé případy, byla však žena proti muži sociálně slabší, neměla žádných práv, ani na sebe, poněvadž nebyla hospodářsky samostatnou. Teprve poslední doba, třebaže je žena leckde opomíjena, pozměňuje její „trpitelský“ stav. Proniká na místa, která byla dosud jenom výsadou mužů, a je už samozřejmostí — i snad pro zapadlou vesničku — když spatříme její „útlou a slabou“ ručku u volantu. U volantu na závodech i na ulici. Neboť žena nabyla jistoty a síly ovládání, ztrácí onu hysterickou nervositu podmíněnou jejími nestálými poměry od staletí, a stává se duševně i fysicky vyrovnanější. To ukazuje i takový malý detail, jako je volant.



Žena zvyklá po staletí vnikati do tajů srdce, vniká dnes do tajů, do srdce techniky motoru a projevuje zde svou „citlivost“. Velmi jemnou citlivost, až hodnou zbožňování. A obdivovali-li jsme v renesanci ony krásné madony kaplí, proč bychom neobdivovali dnes madony automobilů — ne s křížkem, nýbrž s volantem v ruce.“
                                                                                                                     

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)