Když roku 1817 vzniklo Františkovo muzeum, byly středem jeho zájmu hlavně obory přírodovědné. Přesto již tehdy získalo darem několik předmětů archeologických, které byly ovšem vystaveny jako „starožitné kuriozity“. Ještě v roce 1858 stačila pro archeologickou sbírku jediná malá vitrína s asi padesáti archeologickými artefakty. Zájem o nejstarší minulost významně vzrostl ve druhé polovině 19. století, kdy byl spojen se jmény Jindřicha Wankela, Karla Jaroslava Mašky, Martina Kříže a řady dalších.
Do příchodu Moritze Wilhelma Trappa (1859) byly archeologické nálezy získávány spíše nahodile. Trapp začal budovat archeologickou sbírku systematicky a posléze zpracoval i první katalog. V roce 1890 se tak v „průvodci Františkovým museem“ mohla objevit první zmínka o samostatném pravěkém oddělení.
Innocenc Ladislav Červinka (vedoucí oddělení 1924 – 1933) byl jednou z nejvýraznějších osobností předválečné moravské archeologie. Teprve jeho zásluhou se staly pravěké sbírky Moravského muzea nálezovým souborem evropského významu. Sbírkový fond se rychle rozrůstal nejen jeho vlastními archeologickými výzkumy, ale i nákupem sbírek Jaroslava Palliardiho, Františka Vildomce, Aloise Procházky, Miroslava Chleboráda a řady dalších. Pravěká expozice nakonec zabírala jedenáct výstavních sálů, v nichž bylo vystaveno na 250 000 předmětů ze všech archeologických kultur zastoupených na Moravě. Byl to vlastně veřejnosti přístupný depozitář. Po Červinkovi převzal oddělení Josef Skutil. Po 2. světové válce do sbírek přibyly rozsáhlé soubory konfiskátů, především sbírek německých archeologů a sbírka antiky. Nová expozice, otevřená hned v roce 1945, měla již výběrový ráz a historické ladění.
V roce 1948 nastoupil na oddělení Karel Tihelka, který rozdělil sbírkový fond na část výstavní a část studijní (depozitní). Výstavní část sbírek „Vývoj moravského pravěku“ byla slavnostně zpřístupněna veřejnosti v roce 1950. Tihelka se stal roku 1952 ředitelem muzea a na jeho místo nastoupil Vilém Hrubý, který v čele oddělení zůstal dalších 25 let.
I jako ředitel instituce pokračoval Karel Tihelka ve výzkumu významné lokality doby bronzové na Cezavách u Blučiny, kde roku 1953 objevil hrob velmože z období stěhování národů, jeden z nejvýznamnějších nálezů ve sbírkách Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Další léta 20. století přinesla oddělení řadu změn spojených s organizací, dislokací sbírek, výzkumy, ale i s prezentační činností. V roce 1962 se celé oddělení i se sbírkami stěhovalo do kapucínského kláštera. Pořádalo se množství výstav, laboratoře konečně získaly odpovídající prostory. V roce 1978 vystřídal Vladimír Ondruš na místě vedoucího oddělení Viléma Hrubého.
Rok 1991 přinesl sloučení prehistorického oddělení s oddělením historické archeologie a následný vznik Archeologického ústavu, jehož vedoucím se stal Ludvík Belcredi. Tím skončily složité organizační peripetie spojené se začleněním pracoviště středověké archeologie do systému Moravského zemského muzea. Nejvýznamnější období pracoviště středověké archeologie bylo pod vedením Vladimíra Nekudy, který se začal speciálně věnovat výzkumu zaniklých středověkých vesnic – Pfaffenschlag, Mstěnice, Bystřec.
Když byl v roce 1991 po rekonstrukci otevřen Dietrichsteinský palác, byly v prostorách celého jednoho patra otevřeny tři nové archeologické expozice – Pravěk Moravy, Velká Morava a o tři roky později (1994) Moravská vesnice ve středověku. Do chodu oddělení v letech 1991–1996 nepříznivě zasáhly církevní restituce, v jejichž důsledku muzeum navracelo řádu kapucínů budovy s depozitáři a sbírky se musely narychlo stěhovat do nevhodných prostor pronajatých mimo Brno. Obtížné provizorium skončilo až koncem milénia, když muzeum roku 1999 získalo objekty bývalých kasáren v Rebešovicích. Dnes je tamní depozitář moderně vybaven, laboratoř Archeologického ústavu lze označit za jedno ze špičkových moravských konzervátorských pracovišť.
V polovině roku 2013 se stala vedoucí Archeologického ústavu Alena Humpolová. S personálními změnami začal ústav provádět i záchranné archeologické výzkumy financované investorem, které vede Zdeněk Hájek. Zatím poslední zásadní změnou ve vývoji Archeologického ústavu bylo v roce 2013 zřízení samostatného Centra slovanské archeologie se sídlem v Uherském Hradišti, které spravuje nálezový fond raného středověku Starého Města a okolí.
Dnes jsou v péči Archeologického ústavu MZM sbírkové předměty od mladší doby kamenné (neolitu) až po období vrcholného středověku. Mezi nimi vyniká řada unikátních nálezů nevyčíslitelné historické hodnoty – například neolitická venuše z Hlubokých Mašůvek, soubor kování konvice z Brna-Maloměřic z doby laténské či z doby stěhování národů inventář velmožského hrobu z Blučiny. Významné jsou i rozsáhlé kolekce, například sbírka Františka Vildomce, nálezový fond pohřebišť z mladší doby kamenné u Vedrovic, materiál z výzkumu hradiště doby bronzové Cezavy u Blučiny či keltského oppida Staré Hradisko. V současné době se stará o sbírky šest odborných kurátorů, kteří se ovšem věnují také vědecké, výstavní, výzkumné a popularizační činnosti. Výstava je v sále Karla Valocha v Dietrichsteinském paláci, Zelný trh 8, Brno do 5. listopadu.
Turistickelisty.cz informovala Eva Pánková,Moravské zemské muzeum.
Do příchodu Moritze Wilhelma Trappa (1859) byly archeologické nálezy získávány spíše nahodile. Trapp začal budovat archeologickou sbírku systematicky a posléze zpracoval i první katalog. V roce 1890 se tak v „průvodci Františkovým museem“ mohla objevit první zmínka o samostatném pravěkém oddělení.
Innocenc Ladislav Červinka (vedoucí oddělení 1924 – 1933) byl jednou z nejvýraznějších osobností předválečné moravské archeologie. Teprve jeho zásluhou se staly pravěké sbírky Moravského muzea nálezovým souborem evropského významu. Sbírkový fond se rychle rozrůstal nejen jeho vlastními archeologickými výzkumy, ale i nákupem sbírek Jaroslava Palliardiho, Františka Vildomce, Aloise Procházky, Miroslava Chleboráda a řady dalších. Pravěká expozice nakonec zabírala jedenáct výstavních sálů, v nichž bylo vystaveno na 250 000 předmětů ze všech archeologických kultur zastoupených na Moravě. Byl to vlastně veřejnosti přístupný depozitář. Po Červinkovi převzal oddělení Josef Skutil. Po 2. světové válce do sbírek přibyly rozsáhlé soubory konfiskátů, především sbírek německých archeologů a sbírka antiky. Nová expozice, otevřená hned v roce 1945, měla již výběrový ráz a historické ladění.
V roce 1948 nastoupil na oddělení Karel Tihelka, který rozdělil sbírkový fond na část výstavní a část studijní (depozitní). Výstavní část sbírek „Vývoj moravského pravěku“ byla slavnostně zpřístupněna veřejnosti v roce 1950. Tihelka se stal roku 1952 ředitelem muzea a na jeho místo nastoupil Vilém Hrubý, který v čele oddělení zůstal dalších 25 let.
I jako ředitel instituce pokračoval Karel Tihelka ve výzkumu významné lokality doby bronzové na Cezavách u Blučiny, kde roku 1953 objevil hrob velmože z období stěhování národů, jeden z nejvýznamnějších nálezů ve sbírkách Archeologického ústavu Moravského zemského muzea. Další léta 20. století přinesla oddělení řadu změn spojených s organizací, dislokací sbírek, výzkumy, ale i s prezentační činností. V roce 1962 se celé oddělení i se sbírkami stěhovalo do kapucínského kláštera. Pořádalo se množství výstav, laboratoře konečně získaly odpovídající prostory. V roce 1978 vystřídal Vladimír Ondruš na místě vedoucího oddělení Viléma Hrubého.
Rok 1991 přinesl sloučení prehistorického oddělení s oddělením historické archeologie a následný vznik Archeologického ústavu, jehož vedoucím se stal Ludvík Belcredi. Tím skončily složité organizační peripetie spojené se začleněním pracoviště středověké archeologie do systému Moravského zemského muzea. Nejvýznamnější období pracoviště středověké archeologie bylo pod vedením Vladimíra Nekudy, který se začal speciálně věnovat výzkumu zaniklých středověkých vesnic – Pfaffenschlag, Mstěnice, Bystřec.
Když byl v roce 1991 po rekonstrukci otevřen Dietrichsteinský palác, byly v prostorách celého jednoho patra otevřeny tři nové archeologické expozice – Pravěk Moravy, Velká Morava a o tři roky později (1994) Moravská vesnice ve středověku. Do chodu oddělení v letech 1991–1996 nepříznivě zasáhly církevní restituce, v jejichž důsledku muzeum navracelo řádu kapucínů budovy s depozitáři a sbírky se musely narychlo stěhovat do nevhodných prostor pronajatých mimo Brno. Obtížné provizorium skončilo až koncem milénia, když muzeum roku 1999 získalo objekty bývalých kasáren v Rebešovicích. Dnes je tamní depozitář moderně vybaven, laboratoř Archeologického ústavu lze označit za jedno ze špičkových moravských konzervátorských pracovišť.
V polovině roku 2013 se stala vedoucí Archeologického ústavu Alena Humpolová. S personálními změnami začal ústav provádět i záchranné archeologické výzkumy financované investorem, které vede Zdeněk Hájek. Zatím poslední zásadní změnou ve vývoji Archeologického ústavu bylo v roce 2013 zřízení samostatného Centra slovanské archeologie se sídlem v Uherském Hradišti, které spravuje nálezový fond raného středověku Starého Města a okolí.
Dnes jsou v péči Archeologického ústavu MZM sbírkové předměty od mladší doby kamenné (neolitu) až po období vrcholného středověku. Mezi nimi vyniká řada unikátních nálezů nevyčíslitelné historické hodnoty – například neolitická venuše z Hlubokých Mašůvek, soubor kování konvice z Brna-Maloměřic z doby laténské či z doby stěhování národů inventář velmožského hrobu z Blučiny. Významné jsou i rozsáhlé kolekce, například sbírka Františka Vildomce, nálezový fond pohřebišť z mladší doby kamenné u Vedrovic, materiál z výzkumu hradiště doby bronzové Cezavy u Blučiny či keltského oppida Staré Hradisko. V současné době se stará o sbírky šest odborných kurátorů, kteří se ovšem věnují také vědecké, výstavní, výzkumné a popularizační činnosti. Výstava je v sále Karla Valocha v Dietrichsteinském paláci, Zelný trh 8, Brno do 5. listopadu.
Turistickelisty.cz informovala Eva Pánková,Moravské zemské muzeum.
(lh,turistickelisty.cz,foto Moravské zemské muzeum)
