V neděli 15. října můžete naposledy navštívit výstavu Klobouk, hůl a růženec. K jejímu ukončení Muzeum Vysočiny Třebíč připravilo prohlídku barokních děl v depozitáři a komentovanou prohlídku výstavy. Putování na posvátná místa spojená s událostmi zvláštního významu je jev společný všem náboženským tradicím. Křesťanství provází od samého počátku, předobrazem poutníka je sám Ježíš Kristus, který během svého pozemského působení procházel Svatou zemí a podle židovských zvyků navštěvoval chrám v Jeruzalémě.
Během středověku se poutní tradice stala pevnou složkou evropské kultury, ale svého zlatého věku dosáhla až v 17. a 18. století. Lidové poutě v období baroka představovaly jednu z misijních možností, jejichž prostřednictvím katolická církev v Čechách a na Moravě cíleně obnovovala své pozice. Poutě lidem přinášely silný duchovní prožitek, kultivovaly lidskou duši, směřovaly k poznání Boha skrze krásu tohoto světa.
Velkolepá barokní chrámová architektura proslulých stavitelů převzala obraz nebeského Jeruzaléma, dokázala harmonicky propojit duchovní a hmotnou stránku života. Barokní krajina ožila drobnými sakrálními stavbami, kapličkami, Božími muky, ale i hostinci, v nichž poutníci odpočívali.
Současně dosáhl svého vrcholu mariánský kult, putování na místa spjatá s Matkou Boží se stala hlavním pilířem lidové zbožnosti. Vzácné mariánské sošky či milostné obrazy tvořily středobod barokních svatyň. Zvláštní pozornosti se těšily i prameny a studánky opředené pověstmi o zázračných uzdraveních nebo posvěcené zjevením Panny Marie. Mapa poutních míst a tras se zaplnila vyhlášenými chrámy, na Třebíčsku například kostel Narození Panny Marie v Přibyslavicích nebo mariazellská bazilika v nedalekém Rakousku, ale i menšími kostely a kaplemi, poskytujícími duchovní zázemí domácím věřícím.
Výstava, na níž muzeum spolupracuje s Biskupstvím brněnským, chce prostřednictvím fotografií a vystavených sakrálních předmětů, soch světců, korouhví, lidových plastik, modlitebních knih či kněžských ornátů, přiblížit fenomén poutních míst a některých barokních staveb na Třebíčsku. Skutečnou duchovní pouť však musí vykonat každý sám.
Turistickelisty.cz informovala Mgr. Eva Novotná, Muzeum Vysočiny Třebíč.
Během středověku se poutní tradice stala pevnou složkou evropské kultury, ale svého zlatého věku dosáhla až v 17. a 18. století. Lidové poutě v období baroka představovaly jednu z misijních možností, jejichž prostřednictvím katolická církev v Čechách a na Moravě cíleně obnovovala své pozice. Poutě lidem přinášely silný duchovní prožitek, kultivovaly lidskou duši, směřovaly k poznání Boha skrze krásu tohoto světa.
Ilustrační foto z výstavy
Velkolepá barokní chrámová architektura proslulých stavitelů převzala obraz nebeského Jeruzaléma, dokázala harmonicky propojit duchovní a hmotnou stránku života. Barokní krajina ožila drobnými sakrálními stavbami, kapličkami, Božími muky, ale i hostinci, v nichž poutníci odpočívali.
Současně dosáhl svého vrcholu mariánský kult, putování na místa spjatá s Matkou Boží se stala hlavním pilířem lidové zbožnosti. Vzácné mariánské sošky či milostné obrazy tvořily středobod barokních svatyň. Zvláštní pozornosti se těšily i prameny a studánky opředené pověstmi o zázračných uzdraveních nebo posvěcené zjevením Panny Marie. Mapa poutních míst a tras se zaplnila vyhlášenými chrámy, na Třebíčsku například kostel Narození Panny Marie v Přibyslavicích nebo mariazellská bazilika v nedalekém Rakousku, ale i menšími kostely a kaplemi, poskytujícími duchovní zázemí domácím věřícím.
Výstava, na níž muzeum spolupracuje s Biskupstvím brněnským, chce prostřednictvím fotografií a vystavených sakrálních předmětů, soch světců, korouhví, lidových plastik, modlitebních knih či kněžských ornátů, přiblížit fenomén poutních míst a některých barokních staveb na Třebíčsku. Skutečnou duchovní pouť však musí vykonat každý sám.
Turistickelisty.cz informovala Mgr. Eva Novotná, Muzeum Vysočiny Třebíč.
(lh,turistickelisty.cz, foto Muzeum Vysočiny Třebíč)
