Pod názvem jedné z vrcholných Štursových plastik - ženského aktu (1918) připravila Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem ve spolupráci s Horáckou galerií v Novém Městě na Moravě, institucí sídlící v sochařově rodišti, reprezentativní výběr z díla zakladatelské osobnosti českého sochařství 20. století. Díla zapůjčená ze sbírky této galerie doplňují kolekce soch a unikátních fotografií Štursových děl od Tibora Hontyho ze sbírek Národní galerie v Praze. Galerie moderního umění zařadila výstavu do volného cyklu Počátky moderny, v němž se již představila řada umělců ze zakladatelské generace přelomu 19. a 20. století. Výstavy Františka Kavána, Jaroslava Panušky, Otakara Nejedlého a Antonína Hudečka vedly svébytný dialog s unikátní kolekcí obrazů Antonína Slavíčka v úvodní části stálé expozice. Výstava Jana Štursy bude první sochařskou prezentací v této řadě.
Štursovo dílo reflektuje dobové nálady od melancholie přelomu století s ozvuky secese, přes vitalismus a okouzlení Gauguinovým primitivismem, traumatizující prožitky první světové války až po oslavu nabyté svobody a vznik samostatné Československé republiky. Tehdy se umělcova tvorba vrací k Myslbekově klasickému kánonu, k oslavě krásy a svobody, vyústí však krutou osobní tragédií končící sochařovým dobrovolným odchodem ze života. Výstava klade důraz na prezentaci plastik v materiálu – zejména v bronzových odlitcích. Časově je výběr členěn do několika částí. Z počátku tvorby budou připomenuty první práce inspirované životem na Vysočině: Ve větru (1904) a dílo vytvořené pro rodné město Píseň hor (1904). Sedící postava chlapce s ovečkou na klíně se stala sochařským symbolem Štursovy rodné Vysočiny. Pískovcový originál je dnes umístěn v Horáckém muzeu a uprostřed kašny na Palackého náměstí je replika sekaná pod dozorem Štursova žáka Vincence Makovského. Výběr z ženských aktů, které představují stěžejní část vystavených děl, zahajuje práce z doby studií – Žena držící si prsy (1902). První období je zastoupeno dívčími akty, které se staly vyjádřením dobových nostalgických nálad: Puberta (1905), Melancholické děvče (1906) a Před koupelí (1906). Následné okouzlení primitivismem a zralé ženské akty, kterými se Štursa proslavil, jsou zastoupeny plastikami Evy (1908), Messaliny (1910), poprsím Messaliny (1912/13) a Sulamit Rahu (1910/11). Slastné opojení ženskou krásou vyzařuje z křehkých komorních studií Spícího děvčete (1909), Rána (1909–1910) a Toilety (1910).
Dominantním dílem výstavy je plastika Dar nebes a země (1918), která celému výběru dala název – v kontrapostu modelovaná ženská figura, držící v levé ruce vinný hrozen a v pravé ruce vrkoč vlasů. Připomenuty budou rovněž portrétní práce. K těm nejvýraznějším patří portrét Štursova přítele a pedagogického kolegy z Akademie výtvarných umění, malíře Maxe Švabinského (1918), z privátních portrét matky Moje maminka (1919) a zasněný ženský portrét Klementiny Krecarové (Hlava Daru nebes a země 1917–1918). Z hereckých portrétů vytvořených pro Národní divadlo v Praze je připomenut portrét tragéda Eduarda Vojana (1919–1920) a Boženy Němcové (1924) pro Panteon Národního muzea v Praze a studie hlavy Bedřicha Smetany pro pomník v Litomyšli (1924). Sochařské práce, v nichž se umělec vyrovnává s válečnými zážitky, které vyústí ve vrcholné dílo v mužském aktu Raněného – nadčasovém holdu lidské oběti za humanistické ideály, jsou především z prostorových důvodů zastoupeny pouze fotografiemi Tibora Hontyho. Obdobou Raněného je Ikaros (1919) inspirovaný tragickým osudem Milana Rastislava Štefánika. V prostorách roudnické galerie se setkají díla dvou zakladatelských osobností českého moderního umění. V úvodní části stálé expozice malíře Antonína Slavíčka a v závěru sálu sochaře Jana Štursy. Oběma osud předčasně ukončil životní dráhu a uměleckou tvorbu, přesto jejich dílo nic neztratilo na sugestivní výpovědi a aktuálnosti.
Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Výstava Jana Štursy bude pro veřejnost otevřena od 29. 6. do 10. 9. 2017, úterý – neděle 10.00–17.00. Autor výstavy: Josef Chalupa Kurátorka za GMU v Roudnici nad Labem: Alena Potůčková Výstavu doprovodí katalog s textem Josefa Chalupy a barevnými reprodukcemi.
Turistickelisty.cz informovala NG v Praze.
Štursovo dílo reflektuje dobové nálady od melancholie přelomu století s ozvuky secese, přes vitalismus a okouzlení Gauguinovým primitivismem, traumatizující prožitky první světové války až po oslavu nabyté svobody a vznik samostatné Československé republiky. Tehdy se umělcova tvorba vrací k Myslbekově klasickému kánonu, k oslavě krásy a svobody, vyústí však krutou osobní tragédií končící sochařovým dobrovolným odchodem ze života. Výstava klade důraz na prezentaci plastik v materiálu – zejména v bronzových odlitcích. Časově je výběr členěn do několika částí. Z počátku tvorby budou připomenuty první práce inspirované životem na Vysočině: Ve větru (1904) a dílo vytvořené pro rodné město Píseň hor (1904). Sedící postava chlapce s ovečkou na klíně se stala sochařským symbolem Štursovy rodné Vysočiny. Pískovcový originál je dnes umístěn v Horáckém muzeu a uprostřed kašny na Palackého náměstí je replika sekaná pod dozorem Štursova žáka Vincence Makovského. Výběr z ženských aktů, které představují stěžejní část vystavených děl, zahajuje práce z doby studií – Žena držící si prsy (1902). První období je zastoupeno dívčími akty, které se staly vyjádřením dobových nostalgických nálad: Puberta (1905), Melancholické děvče (1906) a Před koupelí (1906). Následné okouzlení primitivismem a zralé ženské akty, kterými se Štursa proslavil, jsou zastoupeny plastikami Evy (1908), Messaliny (1910), poprsím Messaliny (1912/13) a Sulamit Rahu (1910/11). Slastné opojení ženskou krásou vyzařuje z křehkých komorních studií Spícího děvčete (1909), Rána (1909–1910) a Toilety (1910).
Dominantním dílem výstavy je plastika Dar nebes a země (1918), která celému výběru dala název – v kontrapostu modelovaná ženská figura, držící v levé ruce vinný hrozen a v pravé ruce vrkoč vlasů. Připomenuty budou rovněž portrétní práce. K těm nejvýraznějším patří portrét Štursova přítele a pedagogického kolegy z Akademie výtvarných umění, malíře Maxe Švabinského (1918), z privátních portrét matky Moje maminka (1919) a zasněný ženský portrét Klementiny Krecarové (Hlava Daru nebes a země 1917–1918). Z hereckých portrétů vytvořených pro Národní divadlo v Praze je připomenut portrét tragéda Eduarda Vojana (1919–1920) a Boženy Němcové (1924) pro Panteon Národního muzea v Praze a studie hlavy Bedřicha Smetany pro pomník v Litomyšli (1924). Sochařské práce, v nichž se umělec vyrovnává s válečnými zážitky, které vyústí ve vrcholné dílo v mužském aktu Raněného – nadčasovém holdu lidské oběti za humanistické ideály, jsou především z prostorových důvodů zastoupeny pouze fotografiemi Tibora Hontyho. Obdobou Raněného je Ikaros (1919) inspirovaný tragickým osudem Milana Rastislava Štefánika. V prostorách roudnické galerie se setkají díla dvou zakladatelských osobností českého moderního umění. V úvodní části stálé expozice malíře Antonína Slavíčka a v závěru sálu sochaře Jana Štursy. Oběma osud předčasně ukončil životní dráhu a uměleckou tvorbu, přesto jejich dílo nic neztratilo na sugestivní výpovědi a aktuálnosti.
Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Výstava Jana Štursy bude pro veřejnost otevřena od 29. 6. do 10. 9. 2017, úterý – neděle 10.00–17.00. Autor výstavy: Josef Chalupa Kurátorka za GMU v Roudnici nad Labem: Alena Potůčková Výstavu doprovodí katalog s textem Josefa Chalupy a barevnými reprodukcemi.
Turistickelisty.cz informovala NG v Praze.
(lh,turistickelisty.cz,foto GMU)
