Druhá část sleduje proměnu vnímání krajiny v rámci krajinomalby s důrazem na osobnosti Antonína Mánesa a Maxe Haushofera – oba učitelé krajinářské speciálky připražské Akademii. Zatímco Antonín Mánes je představen vlastními díly, Maxe Haushofera zastupují jeho žáci působící v severních Čechách. Proměna uměleckého vnímání krajinomalby na konci 19. století je prezentována na tvorbě Aloise Kirniga a Jana Nowopackého.
Třetí část je věnovaná lázeňství. Severní Čechy byly bohaté nejen na nerosty, ale i na léčivé prameny. Díky novému životnímu stylu a objevu blahodárného vlivu přírody na lidské zdraví byly lázně, zvláště ty teplické, upravovány a hojně navštěvovány. Poptávka po propagačních materiálech i upomínkových předmětech dala vzniknout mnoha albům i samostatným grafickým listům a kresbám z oblíbených lázeňských a výletních míst.
Venkov a život lidí v úzkém sepětí s přírodou je tématem čtvrté části. Zemědělské práce zasazené do krajiny v průběhu ročních cyklů, například sluncem prozářená doba žní nebo pastva dobytka, lidé jdoucí krajinou za prací, ale i každodenní rytmus vymezený různými rituály, zvoněním klekání, zastavením u kapličky či u kříže u cesty, byly vděčnými náměty mnoha umělců.
Proměna měst je zachycena v závěrečné páté části. Idylicky komponované pohledy na města počátku století byly velkou inspirací i pro druhou polovinu 19. století, a tak se poetické krajinné scenerie a žánrové scénky objevují i v popředí prosperujících průmyslových aglomerací. Častým prvkem objevujícím se nejen na městských vedutách druhé poloviny století byla železnice, symbol mnohých soudobých změn. Výstava končí 4.března 2018.
Podle webu Severočeské galerie výtvarného umění
(lh,turistickelisty.cz,foto SGVU)